Opera PLUS
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
  • Více
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Klasika
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Postřehy
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
    • Týden s Tancem
Reading: Beethovenova Kreutzerova sonáta v pojetí Ivana Ženatého
Share
Opera PLUSOpera PLUS
Font ResizerAa
Hledat
Mobilní menu s elegantní animací
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
Přidejte se největší komunitě o klasické hudbě Přihlásit
Sleduj Nás
© Opera PLUS 2025 - Všechna práva vyhrazena
Hudba

Beethovenova Kreutzerova sonáta v pojetí Ivana Ženatého

sen. Nováček Libor
Published: 23/05/2016
Share
4 Min Read
SHARE

Beethovenova Kreutzerova sonáta je pro mne monolitem. Je pro mne Michelangelovým Davidem, který na mne vzhlíží svojí majestátností v Gallerie dell’Accademia a má skladatelovu přísnou tvář. Při jejím poslechu se mi zjeví vznešená postava Josefa Suka a Jana Panenky, nebo vzpomínám na svoje první setkání s tímto dílem. To bylo na Pražském jaru 15. května 1962, kdy na pódiu stála Ida Haendel s Alfredem Holečkem.

autogramy Idy Haendela a Alfreda Holečka - Pražské jaro 1962 (foto archiv autora)
Autogramy Idy Haendel a Alfreda Holečka – Pražské jaro 1962 (foto archiv autora)

Včerejší interpretaci Ivana Ženatého ve spolupráci s výtečnou partnerkou Sandrou Shapiro jsem asi díky svému hluboce zakořeněnému ideálu bohužel nepochopil.

Pražské jaro 2016 - Ivan Ženatý (housle), Sandra Shapiro (klavír) - Rudolfinum Dvořákova síň Praha 2016 (foto © Pražské jaro – Zdeněk Chrapek)
Pražské jaro 2016 – Ivan Ženatý (housle), Sandra Shapiro (klavír) – Rudolfinum Dvořákova síň Praha 2016 (foto © Pražské jaro – Zdeněk Chrapek)

Ivan Ženatý hrát sonátu zpaměti a již tento fakt je obdivuhodný. Snad chápal dílo spíše jako virtuózní koncert, který ve svém pojetí ozvláštnil po svém. Jak v tempu, tak ve zvukových odstínech. Pro mne je interpretace sonáty hraná z not pokornější a souzní s klavírním partem – hraným také z not. Co mne zaujalo, byla krása houslistova tónu. Rušivým momentem byla podle mého názoru tempová nesoudržnost ve všech větách. Velké oblouky byly téměř s pravidelností a ne zcela logicky oslabeny zvolněními, prostota Andante con variazioni byla podána mírně nudnými tempy a byla narušena nepřesnou intonací na vrcholu druhé variace.

Pražské jaro 2016 - Ivan Ženatý (housle) - Rudolfinum Dvořákova síň Praha 2016 (foto © Pražské jaro – Zdeněk Chrapek)
Pražské jaro 2016 – Ivan Ženatý (housle) – Rudolfinum Dvořákova síň Praha 2016 (foto © Pražské jaro – Zdeněk Chrapek)

S čím bych nesouhlasil, jsou detaily, které jsou těžko rozpoznatelné posluchači koncertu, který chápe interpretaci díla jako celek a není tak hnidopišský. Byla to třeba častá glissanda k vrchním notám (používaná zejména v díle Clary Schumann), odlišný trylek (vibratem i prsty), neznělé pizzicato bez vibrata hrané kovově nebo i vyrážené konce vrcholných not s akcentem na konci. Jaký by měl asi názor na tuto interpretaci výše zmíněný Josef Suk, u kterého měl, zřejmě jako jeden z mála, Ivan Ženatý soukromé lekce?

Martinů Sonáta pro housle a klavír č. 3 je dílem náročným na techniku, ale i na souhru. Klavíristka Sandra Shapiro, na které leží obtížnost díla, byla naprosto dokonalá.

Pražské jaro 2016 - Sandra Shapiro (klavír) - Rudolfinum Dvořákova síň Praha 2016 (foto © Pražské jaro – Zdeněk Chrapek)
Pražské jaro 2016 – Sandra Shapiro (klavír) – Rudolfinum Dvořákova síň Praha 2016 (foto © Pražské jaro – Zdeněk Chrapek)

Bylo potěšením sledovat, s jakou lehkostí zvládla part včetně přenášení akcentů (pro Martinů tak typického znaku). Minimální nepřesnosti v souhře v těch nejtěžších částech jsou v licenci pódiového vystoupení. Provedení díla oběma protagonisty bylo mysteriózní.

Tři romance op. 22 Clary Schumann jsou dílem málo hraným a díky za zařazení do programu. V interpretaci byla ženská něžnost, krása tónu i nástroje hladila na duši. Dílo je pro mne jakousi obdobou Märchenbilder op. 113 jejího manžela Roberta Schumanna. Jako by obě díla psal jeden skladatel nebo skladatelka.

Pražské jaro 2016 - Ivan Ženatý (housle), Sandra Shapiro (klavír) - Rudolfinum Dvořákova síň Praha 2016 (foto © Pražské jaro – Zdeněk Chrapek)
Pražské jaro 2016 – Ivan Ženatý (housle), Sandra Shapiro (klavír) – Rudolfinum Dvořákova síň Praha 2016 (foto © Pražské jaro – Zdeněk Chrapek)

Velkým požitkem bylo číst detailní rozbory skladeb z pera Vlasty Reittererové po celý festivalový Víkend komorní hudby. Tak má programová brožura včetně překladu vypadat.

 

Hodnocení autora glosy: 80%

Pražské jaro 2016
Ivan Ženatý (housle)
Sandra Shapiro (klavír)
22. května 2016 Rudolfinum – Dvořákova síň Praha

program:
Clara Schumann: Tři romance pro housle a klavír
Bohuslav Martinů: Houslová sonáta č. 3, H 303
Ludwig van Beethoven: Houslová sonáta č. 9, A dur, op. 47 „Kreutzerova“

www.festival.cz

TAGGED:Ivan ŽenatýPražské jaroSandra Shapiro
Share This Article
Facebook Email Print
Share
Previous Article SND: Simon Boccanegra po druhé
Next Article Eurokontext 2016: poezie jednoduchosti od Antonia Gadese
0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Přihlášení
Upozornit na
guest
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Opera PLUSOpera PLUS
Sleduj Nás
© 2025 Opera PLUS
wpDiscuz
Vítejte zpět!

Přihlášení k účtu

Username or Email Address
Password

Zapomenuté heslo?

Not a member? Sign Up