Janáčkovo divadlo v Brně se po dva prosincové večery opět zaplnilo příznivci tamního největšího orchestrálního tělesa. Dostalo se jim vyváženého programu a dle víc než příznivého přijetí a ovací vestoje soudím, že každý z posluchačů si našel něco, co lahodilo jeho osobnímu vkusu. Brněnští tentokrát sáhli po klasice v podobě Pastorální symfonie Ludwiga van Beethovena a půvabném Moři Clauda Debussyho, nezapomněli ale ani na zástupce soudobější hudební tvorby. Tím se stal Arnošt Parsch; jeho Most symbolicky překlenul stylovou i časovou vzdálenost mezi zmiňovanými krajními kusy programu.
Filharmonie Brno pod vedením italského dirigenta Alda Ceccata dala již prvními tóny hudbymilovným příchozím najevo, že je ve výtečné formě a hodlá podat maximální výkon. Ohromný pětivětý opus mistra uzavírajícího klasicistní epochu plynul bez výkyvů; Ceccatovi se povedlo vytvořit zcela homogenní zvukovou plochu. Každá nota měla v této apoteóze přírody své místo. Vytříbeným projevem vynikla zejména druhá věta, v níž mají velký prostor dřevěné dechové nástroje.
Jejich vzájemná komunikace probíhající v notách byla nesmírně působivá a zejména velice přesná. V dalších větách velice příjemně překvapily i žestě. Ze strany lesních rohů sice padly asi dva tóny mimo, ale jinak šlo o nadstandardní výkon. Všichni hráči mi přišli vyrovnaní a ve výtečné formě, díky čemuž Beethoven zazněl v jistém a vycizelovaném provedení.
Od narození Arnošta Parsche uplyne v následujícím roce osmdesát let a snad i toto blížící se jubileum je důvodem k uvádění jeho děl. Zhruba desetiminutový Most zastihuje svého autora ve fázi inspirace etnickou hudbou z různých koutů světa, konkrétně v tomto díle se jedná zejména o nápěv pocházející z Ugaritu, městského státu na území Sýrie, a jeho metamorfózy. Brněnská filharmonie je již navyklá na interpretaci soudobých autorů, minimálně její dramaturgie naznačuje, že i touto cestou by se chtěla ubírat, což je jednoznačně záslužný počin. S Parschovým kusem si hráči poradili bez větších obtíží; místy snad bylo patrné, že po Beethovenových jasných melodicko-harmonických strukturách a přehledné tematické práci je Parschova sazba mírným šokem (k čemuž při kombinování stylově odlišných kusů nutně dochází), ale ve výsledku šlo opět o povedenou interpretaci. Zdůraznila bych zejména vysokou úroveň smyčců a pregnantní bicí sekci.
Debussyho třídílná symfonická freska Moře navázala na impresionisticky laděný úvod předchozí skladby. Po takřka dokonalé souhře v úvodní skladbě večera, která orchestru (i dirigentovi) evidentně sedla, bylo zajímavé sledovat jejich zvukové ztvárnění barevně bohaté partitury francouzského impresionisty. Nutno říci, že technicky nelze hráčům nic vytknout, jejich profesionální vklad do interpretace byl patrný. Snad to bylo i sušší akustikou Janáčkova divadla, ale provedení chybělo něco z Debussyho zvukové delikátnosti a jeho pověstné barvy nevyznívaly naplno.
To ale nemění nic na tom, že všechny sekce orchestru podaly naprosto vyrovnaný výkon, což se zase neslyší tak často! Vedení Alda Ceccata bylo mírnější, až v závěru nechal orchestr více zahřímat. V žádné z kompozic se ale nepouštěl do dynamických či agogických excesů.
Jak bylo již zmíněno na začátku, vynikající výkon brněnské Filharmonie a Alda Ceccata byl patřičně oceněn dlouhotrvajícími ovacemi. V rámci abonentního cyklu Filharmonie v Janáčkově divadle II posluchače v této sezoně čekají ještě tři další koncerty s nesmírně zajímavým programem. Po návštěvě prvního z nich se můžeme těšit na vysokou interpretační úroveň koncertů nadcházejících, dramaturgicky ještě o něco odvážnějších.
Hodnocení autorky recenze: 90 %
Filharmonie v Janáčkově divadle II
Přemostění časů
Dirigent: Aldo Ceccato
Filharmonie Brno
10. a 11. prosince 2015 Janáčkovo divadlo Brno
(psáno z koncertu 11.12.2015)
program:
Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 6 F dur op. 68 „Pastorální“
Arnošt Parsch: Most
Claude Debussy: Moře
www.filharmonie-brno.cz
