Čína je současným ekonomickým tygrem, který světové ekonomické krizi nejen odolává, ale naopak z ní těží ve svůj prospěch. Čína se také otevřela světu a její ekonomická, kulturní i společenská identita se mísí se západní. To vedlo před časem i k tomu, že dříve velmi uzavřená kultura Číny se otevřela světu a Číňané objevili západní vážnou hudbu, tanec i operu. Obliba těchto žánrů u střední ekonomické třídy Číňanů stále stoupá a spolu s prosperitou vede k tomu, že v Číně v současnosti vzniká nejvíce nových staveb určených pro provozování dramatického umění, hudby a baletu. Nově budované komplexy jsou ve velké většině případů multižánrové a sdružují zázemí pro více oborů, které v angličtině nazýváme velmi výstižným souslovím „Performing Arts“. Neslouží tedy jenom jako koncertní síně nebo divadelní prostory, ale jsou to v pravém slova smyslu komplexy určené pro provozování hudby, opery, baletu a dramatu jak v klasicky čínské historické podobě, tak podle západních vzorů.
Před časem jsme se v seriálu Světová operní divadla na Opeře Plus věnovali nejznámějšímu z těchto nově zbudovaných komplexů, a sice pekingskému National Center for Performing Arts (článek naleznete zde), zrozenému u příležitosti letní olympiády v Pekingu a pro veřejnost otevřenému v roce 2007. Velká čínská města ale takových komplexů postavila nebo staví mnohem víc a mnohé z nich jsou opravdovými skvosty moderní architektury. Často se jedná o projekty architektonicky velice odvážné, které by v Evropě nebo ještě konzervativnějších USA neměly šanci vzniknout. Nejen pro svoji architektonickou odvážnost, ale hlavně kvůli finanční nákladnosti. Pojďme se tedy v tomto seriálu podívat i na některé asijské skvosty současné architektury sloužící múzám.
Jako první nahlédnutí jsem vybral komplex otevřený v roce 2010 v průmyslovém městě na březích Perlové řeky – Guangzhou. Město, které leží v provincii Guangdong, je od nepaměti přirozeným centrem více kultur. Jeho více než dva tisíce let stará historie spojuje kultury jihovýchodní Asie, Středního východu, ale také evropských obchodníků, kteří přišli do oblasti s Marcem Polem v polovině šestnáctého století. Město samo leží asi 300 kilometrů severozápadně od Hongkongu. A stejně jako čtrnáct dalších čínských měst bylo Guangzhou prohlášeno v roce 1984 zvláštní ekonomickou zónou. To vedlo k jeho rychlému ekonomickému rozmachu ještě v minulém století a nyní patří aglomerace města Guangzhou mezi ekonomicky nejsilnější čínské oblasti. Populace samotného města a aglomerace čítá přes deset milionů obyvatel. Zajímavostí je i to, že od roku 1994 aglomerací vede jediná doposud dokončená dálková rychlostní silnice spojující region s další aglomerací od roku 1984 zařazenou mezi zvláštní ekonomické zóny v Číně – Shenzenem.
Operní komplex v Guangzhou není v žádném případě svázán s urbanismem města, ani nereflektuje historický stavební vývoj v místě. Byl postaven v nově zbudované čtvrti, která vznikla na břehu Perlové řeky jako obchodní a jejíž dominantou jsou dvě věže obchodních mrakodrapů Guangzhou Twin Towers, dokončené v roce 2006. Guangzhou Opera House je vlastně budova ve stínu levé z věží při pohledu přes řeku. Jako většina developerských projektů financovaných v Číně z veřejných zdrojů jsou i počátky Guangzhou Opera House spojeny s velkými evropskými developery. V tomto případě s německou skupinou Obermeyer Group, která dobře ví, že čínské veřejné zdroje je možné využít právě ve prospěch evropských developerů a projektantů. A tak při budování nové čtvrti, jež projektově a subdodavatelsky zaštiťovala právě německá skupina Obermeyer Group, padl i návrh na vybudování ambiciózního operního divadla, které by dalo celému regionu punc výjimečnosti. Místo pro něj v rámci nově budované obchodní čtvrti bylo samozřejmě zvoleno v blízkosti Perlové řeky a v uskupení s dalšími budovami, které slouží kulturním účelům (Dětský palác, Guangzhou městská knihovna a Muzeum provincie Guangdong).+++
===Londýnská pobočka architektonického ateliéru Zaha Hadid navrhla stavbu jako monolitickou bez výrazných ostrých hran a přechodů. Stavba tak kontrastuje s dvěma výškovými budovami, které jsou dominantou čtvrti. Dvoupatrový komplex působí velmi kompaktním dojmem a plynulé přechody zakřivených stěn fasády jsou inspirovány bezobratlými mořskými živočichy a velmi souzní s parkem, ve kterém je budova umístěna. Komplex obsahuje hlavní operní sál pro 1 800 diváků a multižánrový menší sál pro 440 lidí. Součástí veřejně přístupných prostor jsou i kavárny, restaurace a nákupní galerie, které oživují komplex i v době, kdy se nekonají žádná představení. Hladké křivky komplexu, působící živočišně uklidňujícím dojmem zvenku, se promítají i do interiéru. Vlastně je to tak, že skořepina stavby složená z ladných křivek je přiznána i v interiéru. Zatímco konstrukci z ocelových ohýbaných profilů zvnějšku zakrývá šedé mramorové obložení a sklo, zevnitř ve foyeru a provozních prostorech je konstrukční ocel přiznaná. Monumentální vstupní foyer je proveden v bílé barvě a je otevřený přes celou výšku budovy. Z balustrád sousedících se zadní stěnou hlavního operního sálu je možné přehlédnout nejenom celý vnitřní prostor foyeru, ale také získat krásný výhled do parku a na Perlovou řeku.+++
=== Jakmile vstoupíte do hlavního sálu, máte pocit, jako byste vstoupili do útrob jícnu nějakého obrovského ještěra. Aerodynamické kontury sálu nejsou narušeny vůbec ničím. Ani balkony po stranách nejsou visuté a jsou součástí hladkých ploch a křivek. Celistvosti a dojmu z absolutní nenarušenosti ploch přispívá i to, že stěny provedené ze světle béžového sádrokartonu skrývají i veškerá technická zařízení. Světla, vzduchotechnika… vše je součástí hladkého jednolitého prostoru tvořeného systémem křivek. Krom toho nezvyklý dojem vyvolává i to, že prostor není symetrický. Z hladké křivky stěn hlavního sálu jako kapsy vystupují balkony. Nepravidelné a nestejnoměrně dlouhé. Balkony zde hrají i důležitou akustickou roli. Hladké a plynulé přechody v hlavním sále by nezaručovaly dobrou akustiku, proto balkony slouží jako zvukové překážky. Sál tak má špičkovou akustiku. Celá stavba byla otevřena představením opery Turandot. A už po prvním představení prohlásil britský hudební recenzent Ken Smith, že „akustika sálu je do té doby neslýchaným prolnutím vrstev zvuku orchestru, pěvců, sboru i sólistů, které se dokonale prolínají, ale zároveň jsou slyšet odděleně.“+++
===Součástí komplexu je také baletní zkušební sál. Jeho vnitřní vzhled působí jako kostra ještěra. A jako kontrast k hladkým křivkám stěn hlavního operního sálu působí i strohá technicistní podoba multižánrového sálu, který má přiznané osvětlovací rampy i technické zázemí. Aby ho bylo možné využít k mnoha různým účelům, jsou sedadla mobilní a celé podlahové panely se dají odkrývat, přemisťovat a natáčet.+++
===Nákladem v přepočtu více než 200 milionů dolarů vznikla v této obchodní čtvrti velkého čínského města velmi progresivní, moderní a designově netradiční operní budova, která – ač situována do centra obchodní čtvrti a v parku, který bohužel rozděluje čtyřproudá frekventovaná dálnice – působí díky svým hladkým křivkám harmonicky a je vlastně uměním inspirovaným přírodou sloužící umění lidskému.+++
===
Foto wordlesstech.com, Sharwe
