Premiéra Wagnerova Tannhäusera v německém Düsseldorfu vzbudila obrovskou vlnu nevole. Režisér Burkhard Kosminski totiž svou první operní inscenaci zasadil do doby nacistického režimu a vzniku Německé spolkové republiky. Z bájného Tannhäusera učinil nacistického zločince. Během předehry, která ukazuje zabíjení v plynové komoře, se představitel titulního hrdiny nahý noří do kříže sestaveného se skleněných kostek. Ty se následně zaplní mlhou. Ve Venušině sluji, u Wagnera doupěti tělesných rozkoší, se na jevišti odehraje střelecký masakr. Venuše v nacistické uniformě se svými přisluhovači z jednotek SS pobijí rodinu a přinutí Tannhäusera rovněž vraždit. Někteří z diváků byli natolik traumatizováni, že dokonce museli vyhledat pomoc lékaře. Vedení düsseldorfské opery se proto rozhodlo novou inscenaci zrušit a naplánovaná představení nahradit koncertním provedením, a to poté, co i přes „intenzivní rozhovory“ odmítl režisér Kosminski z „uměleckých důvodů“ provést změny. „Samozřejmě musíme z právních důvodů respektovat uměleckou svobodu režiséra,“ komentovalo to vedení divadla.
***
Umělecká cenzura
Režisér Burkhard C. Kosminski hovoří v časopise Der Spiegel (č. 20, 13. 5. 2013) o zrušení své inscenace Tannhäusera v Düsseldorfu na základě protestů publika při a po premiéře.
Spiegel: Pane Kosminski, ve Vašem operním debutu, Tannhäuser antisemity Richarda Wagnera, je scéna umírajících, kteří se potácejí v plynové komoře. Jaká byla Vaše dramaturgická idea?
Kosminski: Ve Wagnerově opeře zhřeší smrtelník Tannhäuser tím, že miluje božskou Venuši. To už dnes nelze podávat jako skandál, který by vedl k vyloučení ze společnosti. Mě zajímá velké archaické téma viny. Proč by se tedy nemohl Tannhäuser stát pachatelem, válečným zločincem? V mé inscenaci je Tannhäuser donucen příslušníky wehrmachtu postřílet jednu rodinu. Představení se zabývá individuální vinou za nacionálního socialismu a během vzniku Spolkové republiky Německo.
Spiegel: Jak jste prožíval protesty během premiéry?
Kosminski: Během představení se ozývaly hlasité námitky. Při děkovačce to byl přímo koncert, jak se bučelo, ale mezi tím zaznělo mnohé bravo. Při oslavě premiéry jsem schytal hodně urážek.
Spiegel: Po premiéře protestovala i Židovská obec – to je pro celý případ zvlášť choulostivé, ne?
Kosminski: To mě přirozeně vyděsilo.
Spiegel: Michael Szentei-Heise ze Židovské obce v Düsseldorfu kritzoval představení jako nevkusné.
Kosminski: Není jasné, jestli ho sám viděl. Velmi rád bych se s ním o tom pobavil. Zrušení inscenace však Židovská obec nežádala. Moje režie se obětem nevysmívá, nýbrž oplakává je.
Spiegel: Düsseldorfský šéf opery Christoph Meyer Vaši inscenaci před druhým představením odvolal, protože jste ji nechtěl přepracovat. Proč jste zdráhal to udělat?
Kosminski: Deset měsíců před premiérou jsem předložil svůj koncept celému uměleckému vedení. Všichni zúčastnění věděli, že míříme k večeru plnému kontroverzí. Při závěrečných zkouškách se po mně chtělo, abych scénu střílení trochu zkrátil, což jsem udělal. Proč bych měl dodatečně nějaké scény vyjímat nebo je nechat odehrávat potmě? Proč bych měl měnit koncept?
Spiegel: Je Váš vztah k düsseldorfskému opernímu šéfovi nyní zničen?
Kosminski: Ne, ale jsem šokován a nemám slov a s jeho rozhodnutím se nemohu smířit. Oba jsme byli pod silným tlakem, lokálního tisku a chytráků, z nichž většina představení nezná. To, co se v Düsseldorfu stalo, je cenzura umění. A to je ten pravý skandál.
(Přeložila a připravila Vlasta Reittererová)
