Opera PLUS
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
  • Více
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Klasika
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Postřehy
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
    • Týden s Tancem
Reading: Sedmdesátiny brněnského tenoristy Josefa Škrobánka
Share
Opera PLUSOpera PLUS
Font ResizerAa
Hledat
Mobilní menu s elegantní animací
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
Přidejte se největší komunitě o klasické hudbě Přihlásit
Sleduj Nás
© Opera PLUS 2025 - Všechna práva vyhrazena
Opera

Sedmdesátiny brněnského tenoristy Josefa Škrobánka

Weimann Mojmír
Published: 13/03/2013
Share
5 Min Read
SHARE

Významné osobnosti brněnské opery a baletu 

4. března oslavil v tichosti své sedmdesátiny dlouholetý tenorista Janáčkovy opery v Brně Josef Škrobánek. Rodák z Loučky vystudoval zpěv na Janáčkově akademii. Brno a Janáčkova opera se mu staly domovem a životním údělem. Na školní scéně se setkal s pěknou řádkou rolí Tou první byl, tuším, Ernesto v Donizettiho Donu Pasqualovi, zazpíval si Lenského v Evženu Oněginovi , hraběte Almavivu v Rossiniho Lazebníku sevillském, Nurredina v Corneliově Holiči z Bagdadu, Burúna v Ariadně Bohuslava Martinů a řadu postav v operách současných autorů (Jan Ducháň, Evžen Zámečník, Josef Berg, Ivo Vyhnálek a další), kterým se progresivní dramaturgie operního studia JAMU věnovala.V roce 1966 je ještě během studií angažován jako elév Janáčkovy opery,. Po absolutoriu v roce 1967 se stal jejím členem a tomuto souboru zůstal věrný až do odchodu do důchodu v roce 2005 a brněnští operní fanoušci se s ním mohli na jevišti Janáčkova divadla setkávat i poté.

Jeho lahodný, jasný a průrazný tenor spolu s mladistvým sportovním vzezřením (o své zdraví pečoval a dodnes pečuje pravidelným otužováním) jej predestinoval k ztělesňování lyrických a buffózních postav. V těch mohl výrazně uplatnit své herecké schopnosti jako detailně prokreslenou charakteristiku role stejně jako přirozenou a bezprostřední komediálnost.

Škrobánkovou první rolí na jevišti Janáčkovy opery byla postava Prvního kata v československé premiéře opery německého skladatele Gottfrieda von Einema Dantonova smrt v lednu 1966, po níž následovala role Sexta v Händelově Juliu Caesarovi. Na podzim téhož roku zaujal brněnské příznivce operety v titulní roli Offenbachova Coscoletta na scéně Reduty. A pak už šly operní role jedna za druhou. Hned ve své první sezóně ve stálém angažmá vystoupil v Juliettě Bohuslava Martinů v roli Mladého námořníka, ve Verdiho Otellovi zpíval Roderiga, v Mozartově Figarově svatbě Basilia, Čaplicekého v Čajkovského Pikové dámě a v Janáčkových Výletech pana Broučka trojroli Malíř, Duhoslav, Vojta od pávů kterou si „střihnul!“ ještě ve dvou dalších inscenacích této opery.

Krátce poté prokázal své výrazné komediální schopnosti ve Vaškovi z Prodané nevěsty, v Beethovenově Fideliovi zpíval a hrál Jaquina, v Pucciniho Turandot ministra Panga, v opeře Iši Krejčího Pozdvižení v v Dresu byl Dromiem syrakuským a ve skvělé Jílkově a Linhartově inscenaci Janáčkovy Káti Kabanové se poprvé setkal s postavou Kudrjáše. Své schopnosti výtečného operetního mladokomika prokázal v roli Kolomana Župana v Kálmánově Hraběnce Marici.

V této době také účinkoval v několika inscenacích na jevišti Státního divadla v Ostravě, kam ho přizval ke spolupráci tehdejší šéf ostravské opery Jiří Pinkas.

V brněnském divadle jsme se s Josefem Škrobánkem za více jak čtyřicet let jeho působení mohli setkat ve více než sto čtyřiceti inscenacích, v některých vícekrát a v několika rolích. Tak třeba v Janáčkově opeře Z mrtvého domu byl postupně představitelem Šapkina, Malého vězně či Vězně hrajícího Kadrila. Z jeho janáčkovských rolí si připomeňme ještě Rechtora v Příhodách lišky Bystroušky a Hauka-Šendorfa ve Věci Makropulos. Několikráte se také setkal s tvorbou Bohuslava Martinů (holič Andonis v Řeckých pašijích, Serge Eliacia/Adolf ve světové premiéře jeho opery Tři přání, která se konala pod taktovkou Václava Noska a v režii Evalda Schorma 16. června 1971 v Janáčkově divadle). Z dalších rolí v moderním repertoáru se zmiňme o Torquemadovi v Ravelově Španělské hodince. Skvělý byl v postavě doni Pasquy v opeře Ermana Wolfa-Ferrarirho Náměstíčko, kterou její autor napsal na goldoniovskou předlohu a roli hádavé drbny svěřil mužskému představiteli. S Felipettem z opery Čtyři páni hrubiáni (rovněž na goldoniovský motiv) se Josef Škrobánek setkal, tuším, v Ostravě.

Ze světového repertoáru jmenujme alespoň Petra Ivanova v Lortzingově Caru a tesaři, hraběte Almavivu v Lazebníku sevillském, sluhovskou trojroli Cochenille, Pittichinaccio, Franz v Offenbachových Hoffmanových povídkách a Ulricha Esslingera ve Wagnerových Mistrech pěvcích norimberských.

Své možnosti a schopnosti v co největší šíři prokázal ve dvou rolích českého repertoáru, ve Skřivánkovi ve Smetanově Tajemství a především v roli Bendy ve Dvořákově Jakobínu, která byla dokonalým ztělesněním ušlechtilého českého kantora v té podobě, jakou mu dal Antonín Dvořák.

Josef Škrobánek se výborně uplatnil v řadě klasických operet v někdejším souboru zpěvohry. Vedle již zmíněných rolí to byl například Vévoda z Urbina ve Straussově Noci v Benátkách nebo titulní role v Boccacciovi Franze von Suppé. Úspěšně se vyrovnal s postavou italského admirála v Kanderově Řeku Zorbovi i s muzikálovým žánrem. Už po odchodu na odpočinek hrál roli Carnera ve Straussově Cikánském baronovi, kterého uvedl soubor Janáčkovy opery.+++===Své pěvecké a herecké zkušenosti předával Josef Škrobánek po řadu let posluchačům pěveckého oddělení brněnské konzervatoře. S řadou z nich se můžeme setkat na našich operních scénách.

Popřejme Josefu Škrobánkovi do dalších let hodně pevného zdraví, elánu, radosti a svěžesti.

Autor je bývalým dlouholetým ředitelem Divadla J.K.Tyla v Plzni a Národního divadla v Brně

Foto Jana Hallová, Luděk Svítil, archiv
Za poskytnutí fotografií Opera Plus děkuje archivu ND Brno 
 

Share This Article
Facebook Email Print
Share
Previous Article Metzmacher dává v Ženevě Wagnerovo Zlato
Next Article Semperoper: Manon, Pygmalion a Puccini
0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Přihlášení
Upozornit na
guest
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Opera PLUSOpera PLUS
Sleduj Nás
© 2025 Opera PLUS
wpDiscuz
Vítejte zpět!

Přihlášení k účtu

Username or Email Address
Password

Zapomenuté heslo?

Not a member? Sign Up