Konzervatoř Pardubice byla založena v roce 1978 významným českým varhaníkem Václavem Rabasem. Stejně tak jako mezi současnými či minulými pedagogy najdeme celou řadu dalších významných umělců – uveďme bez nároku na jejich úplnost, podíl při budování prestiže školy či pedagogické úspěchy alespoň Ivana Štrause, Václava Uhlíře, Martinu Maixnerovou či Miroslava Raichla, v bezmála pětatřicetileté historii pardubické Konzervatoře objevíme mezi stovkami jejích absolventů nejednoho uznávaného muzikanta: jen namátkou připomeňme klavíristku Slávku Pěchočovou, Leoše Čepického, Ivu Kramperovou, Petra Zdvihala… 
Na sklonku loňského roku byl ve funkci nového ředitele Konzervatoře Pardubice po konkurzním řízení potvrzen Radou Pardubického kraje Dalibor Hlava. Jeho sepětí s touto školou přitom začalo už po absolutoriu gymnázia, když zde vystudoval hru na housle, aby se po následném absolutoriu brněnské JAMU zpět do Pardubic vrátil. Vedle působení v místním orchestru přijal místo učitele houslové hry, časem ovšem Komorní filharmonii opustil a pedagogické činnosti se věnuje naplno; řadu posledních let přitom na škole působil jako zástupce ředitele školy.
Nenastoupil jste do pozice ředitele v jednoduché době. Jedna věc za všechny: v hudebním školství se často mluví o boji o žáka. Příčinou je zřejmě přidělování finančních prostředků škole za každého žáka. Zažíváte to také?
Domnívám se, že „boj o žáka“ zdaleka netrápí pouze hudební školství. Ale na rozdíl od některých jiných středních škol jsme zatím nemuseli přijmout téměř sto procent přihlášených uchazečů. Samozřejmě je pravdou, že se nyní k talentovým zkouškám nehlásí takový počet žáků jako dříve, ale na druhou stranu jsou děti, které k nám přicházejí, velmi dobře připraveny a mají o studium zájem. Až na drobné výjimky u některých oborů, poptávka stále přesahuje nabídku. V letošním roce jsme přijali dvaatřicet žáků na denní studium, což je maximum naší kapacity.
Máte přehled o tom, kolik absolventů pardubické Konzervatoře se profesně věnuje výhradně hudbě?
Vzhledem k tomu, že jsme poměrně malá a mladá škola, o svých absolventech většinou víme. Během šesti let individuálního studia vznikne mezi studentem a pedagogem velmi hezké, přátelské pouto a tak se bývalí žáci čas od času se svým učitelem stýkají. Proto si dovoluji tvrdit, že naprostá většina našich absolventů se hudbě v jakékoliv podobě věnuje. Jsou mezi nimi učitelé na všech stupních hudebního školství, členové orchestrů nebo komorních souborů, dirigenti, operní pěvci, dramaturgové a podobně.
Jak se daří absolventům vaší houslové třídy? Jak jsou úspěšní?
Za čtyřiadvacet let své pedagogické činnosti jsem vychoval celou řadu úspěšných hudebníků a učitelů. Mnozí hrají po vystudování akademie v prestižních komorních a orchestrálních tělesech jak u nás, tak v zahraničí. Ostatní působí jako pedagogové v hudebním školství na všech úrovních.
Jaká část zájemců o studium na konzervatoři má vzdělání v jiném – nehudebním oboru?
Vedle denního studia u nás máme otevřené i studium kombinované a právě toto je určeno zejména pro současné učitele základních uměleckých škol, kteří si potřebují doplnit kvalifikaci pro svou práci nebo vystudovat další obor, aby si tak rozšířili možnost uplatnění na své škole. Například někdejší absolvent hry na klarinet zde dnes studuje saxofon, či fagot. Krásné je, když u některých mladých lidí uzraje jejich koníček, kterému se věnují od raného dětství, v naléhavou potřebu věnovat se hudbě, či zpěvu ve svém povolání a hlásí se k nám po maturitě na střední škole třeba i technického zaměření.
Vzpomenete někdy na dobu, kdy jste sám byl studentem pardubické konzervatoře? Vadilo vám tehdy něco? Pokud ano, máte možnost to dnes změnit?
Jistě. Na studium pardubické Konzervatoře vzpomínám velmi rád. Byla to krásná léta mého života. Měl jsem za sebou maturitu na pardubickém gymnáziu a proto dostatek času a prostoru na cvičení na housle. Měl jsem kolem sebe vynikající pedagogy. Někteří z nich jsou dodnes mými kolegy a přáteli. S odstupem času nemám pocit, že by mě něco na studium konzervatoře vadilo a chtěl bych to měnit – snad jen to, že jsem mohl být pilnější…
Konzervatoří je dnes v Česku mnoho. Nebylo by snad dobré jejich počet zredukovat?
Proč?! Vždyť absolventi konzervatoří netvoří fronty na úřadech práce! Možná narážíte na současnou, poněkud neúnosnou ekonomickou situaci ve státě. Ruší se orchestry, zavírají se operní scény a divadla. Mimochodem se to netýká jen kultury a umění. Já pevně věřím, že se tato situace zase zlepší. Vždyť zejména v dnešní, neuvěřitelně zrychlené době, plné počítačů a jiné techniky, výhradně materialisticky zaměřené se člověk potřebuje obklopit něčím krásným, povznášejícím. Něčím, co není tak pomíjivé a má trvalou hodnotu. Něco, u čeho se zapojí naprosto odlišná rovina intelektu a smyslového vnímání.
Zbývá řediteli konzervatoře mezi manažerskými starostmi čas na umění?
Práce ředitele školy je v dnešní době velmi časově náročná. Denně se jedná o spoustu legislativních, právních, organizačních a manažerských povinností. Samozřejmě jsem vedle funkce ředitele nadále pedagogem. Chci-li svým studentům předat ze sebe to nejlepší, nemůžu housle zavřít do pouzdra. Na housle pochopitelně cvičím i veřejně hraji. Poslouchám nahrávky i chodím na koncerty. Vedle důležitosti je to pro mě velmi příjemná forma odreagování a relaxace.
Pedagogicky působíte také na Univerzitě Hradec Králové. Zůstane to tak nadále? Jaký je zásadní rozdíl mezi touto univerzitou a konzervatoří?
Pokud mi to čas dovolí, tak bych chtěl dále působit i na hradecké Univerzitě. Z pedagogického hlediska je velmi zajímavé učit žáky a studenty na všech stupních. Řada studentů pardubické konzervatoře pokračuje ve studiu právě na Univerzitě. Rozdíl je hlavně v přístupu ke studentovi. Na vysoké škole musejí být budoucí hudebníci daleko samostatnější, neboť mají menší počet hodin na sólový nástroj.
Jaké projekty teď pardubickou Konzervatoř čekají? Myslím tím nejen hudební, ale i další – například nějaké investice do budovy a podobně…
Nyní konzervatoř „žije“ Prodanou nevěstou Bedřicha Smetany. Je to obrovský projekt, který zaměstnává téměř celou školu a byl připravován již od minulého školního roku. Jedná se o sérii představení této naší národní opery výlučně v podání našich studentů – jako sólistů, sboru, symfonického orchestru. Jsem rád, že se tato představení podle ohlasů velmi líbí. Svědčí o tom i fakt, že z původních tří představení se nám počet rozrostl na celkových osm. To poslední bude 7. června pod širým nebem na Pernštýnském náměstí v Pardubicích.
Do Domu hudby investujeme peníze každoročně v rámci údržby a oprav. Během letošních letních prázdnin budeme vyměňovat zářivky v jednom patře, malovat velké foyer, částečné opravovat vodovodní stoupačky a další akce vše dle finančních možností.
Z čeho máte největší radost? A naopak, co byste rád změnil?
Opravdu velkou radost mám z letošních talentových zkoušek, které byly úspěšné, a samozřejmě z Prodané nevěsty. Ta v současné době určitě zastiňuje vše ostatní. Je ale třeba připomenout, že jsme škola a že v současné době probíhají i u nás státní maturity, čekají nás absolutoria a celá řada absolventských koncertů včetně tří orchestrálních absolventských koncertů, které budou patřit jako každoročně k vrcholům školního roku.
Trápí mě špatná nálada ve společnosti. Snažím se se svými kolegy zástupci, aby se nešířila do našeho pedagogického sboru a aby naši učitelé měli klid a pohodu pro svoji tvůrčí práci. Dobrá atmosféra mezi pedagogy i mezi studenty je základem výborných výsledků školy!
Díky za rozhovor!
www.konzervatorpardubice.eu
Fota ze zkoušek a provedení Smetanovy Prodané nevěsty: webové stránky Konzervatoře Pardubice
