Jedna z legendárních pěveckých stálic druhé poloviny dvacátého století, německý barytonista, ale též dirigent, malíř, spisovatel a také recitátor, Dietrich Fischer-Dieskau zemřel jen pár dní před svými sedmaosmdesátými narozeninami, v závěru minulého týdne. Za své dílo byl oceněn mnoha vyznamenáními a dalšími poctami, početný zástup svých obdivovatelů si získal i u nás.
Dietrich Fischer-Dieskau se narodil 28. května 1925 v Berlíně, kde také v roce 1948 debutoval jako Posa ve Verdiho Donu Carlosovi. Velmi záhy začala přicházet pozvání ze všech předních evropských operních souborů a na prestižních festivalech, od Vídně (1942) přes Salcburk (1952), Bayreuth (1954) až po londýnskou Královskou operu (1965). Hudební publicisté po dlouhá léta vyzdvihovali jeho nádherně barevný, ušlechtilý hlas lyrického zabarvení s dokonalou technikou, který se později začal uplatňovat i v hrdinných rolích. Jeho repertoár byl až neuvěřitelně obsáhlý, jen namátkou připomeňme role mozartovské (Almaviva, Don Giovanni, Don Alfonso, Papageno), Wagnerovy (Wolfram, Telramund, Amfortas, Hans Sachs, Kurwenal), Straussovy (Mandryka, Joachanaan, Barak, Olivier), verdiovské (Jago, Macbeth, Rigoletto, Renato). Dietrich Fischer-Dieskau byl ovšem velkým propagátorem i hudby dvacátého století (Vojcek či Reimannův Lear). Obdivován byl ovšem i za svoji interpretaci písní, zejména repertoáru schubertovského, mozartovského, straussovského a mahlerovského, velmi vyzdvihována byla i jeho provedení Bachových kantát a oratorií.
Dietrich Fischer-Dieskau absolvoval poměrně četná vystoupení i u nás. Na Pražském jaru se poprvé představil v roce 1957, kdy s klavíristou Güntherem Weissenbornem přivezl písně Schumannovy a Schubertovy, s písňovým večerem přijel do Rudolfina i o rok později. S orchestrem pražského Národního divadla, Českým pěveckým sborem Josefa Veselky a pod taktovkou Karla Böhma nahrál v hvězdném mezinárodním obsazení (Birgit Nilsson, Peter Schreier, Martti Talvela, Martina Arroyo a další) v tehdejším dejvickém studiu Suprahonu zkraje roku 1967 Mozartova Dona Giovanniho. Často Dietrich Fischer-Dieskau spolupracoval i s Rafaelem Kubelíkem, a to i v nahrávacích studiích. Za jeden z jeho životních úspěchů hudební publicisté pokládají i zpěvákovu účast na premiéře Válečného rekviem Benjamina Brittena v katedrále anglického města Coventry v roce 1962. S obrovským uznáním se o Fischer-Dieskauovi vyjadřovali i jeho kolegové; například Leonard Bernstein o něm prohlásil, že je to největší zpěvák, jakého kdy poznal. Umělcovou manželkou byla uznávaná sopranistka rumunského původu Julia Varady (1941).
Pěvecká legenda Dietrich Fischer-Dieskau zemřel 18. května 2012 v bavorském Bergu.
