Nic zvláštního jsem od toho nečekal a nakonec jsem velmi příjemně překvapený, svěřil se mi o druhé přestávce se svými dojmy z dalšího festivalového představení Opery 2011, opavského Samsona a Dalily jeden z lidí z pražského Národního. Ano, při vědomí dlouhodobě nedobrých poměrů na operní oblasti u nás je vlastně to, jak Samson z Opavy dopadl, tak trochu malý zázrak. Je navíc zajímavé srovnávat úroveň mimopražských souborů, už jen kvůli tomu patří festivalu dík. Soubor z Opavy přitom z tohoto srovnání ani tentokrát nevychází vůbec špatně. Je ovšem jedna věc, kterou mají snad všechny mimopražské soubory společné: Totiž na první pohled evidentní entuziasmus, který je z jejich představení cítit, v intenzitě v samotné Praze zdaleka ne vždy běžně vídané.
První, co z opavského Samsona zaujme, jsou výkony sólistů. Hostující jihokorejský tenorista Kisun Kim, vítěz hned několika mezinárodních pěveckých soutěží, je pro tuto inscenaci pravým požehnáním: Jeho blachutovsky znějící témbr je sice přece jen trochu lyričtější, než jaký by partu biblického hrdiny slušel, ale ani to nic nemění na tom, že jde o hlas velmi dobře posazený, vyrovnaný a náležitě znělý. Kim si navíc dokázal skvěle rozvrhnout síly a tak mu finále vyšlo skutečně impozantně (byť s podporou zvukové techniky). Opravdu svůdnou Dalilou mu při pražské repríze byla Ilona Kaplová, jednatřicetiletá absolventka českobudějovické Konzervatoře, která v Opavě působí již několik sezon a k zastižení je i na jiných oblastních scénách. Její mezzosoprán má mladistvou rozechvělost, je dostatečně průrazný, škoda jen méně znělých spodních tónů. Po své ďábelské čtyřroli z ústeckých Hoffmannových povídek zaujal i v opavském představení ruský barytonista Nikolaj Někrasov jako Velekněz. Především právě výstupy tří zmíněných protagonistů z druhého dějství patřily ve včerejším večeru k tomu nejlepšímu.
Současný šéf opavské opery, italský dirigent Damiano Binetti byl bezesporu dalším tahounem tohoto nastudování. S nelehkou partiturou se dokázal vypořádat se ctí, některé většinou drobné nepřesnosti rozhodně překryla plasticita jeho nastudování, motivická propracovanost i působivé vygradování jednotlivých scén. Poklonu hlavně za třetí dějství si zaslouží i opavský sbor (sbormistr Kremena Pešakova), jakkoli zpočátku jeho výkon působil nepříliš kompaktně.
Největší problém mám u této inscenace s režií Jany Andělové-Pletichové, potažmo se scénou Jana Duška. Univerzální „operácká“ gesta a až toporně popisná aranžmá na scéně ve stylu „univerzální schodiště ve středu scény na stovky způsobů“, na kterém se dá hrát snad cokoli… Snad ještě víc klišovitě pak působila velká baletní scéna třetího dějství (choregrafie Hana Turečková) v podání čtyř tanečních párů, kde hlavně přinejmenším dvěma z pánů chyběly pro balet alespoň ty základní fyzické dispozice. I přes tyto výtky ale opavský Samson (jehož premiérou tamní divadlo před pár dny otevřeli po několikaměsíční rekonstrukci) rozhodně nezklamal a určitě si zaslouží poklonu.
Neodpustím si poznámku na závěr: Jak jinak než absencí alespoň elementární slušnosti nejmenované známé recenzentky vysvětlit její odchod z hlediště snad současně se závěrečnými tóny tohoto představení. Smutná vizitka a výraz neúcty k práci druhých…
Festival hudebního divadla Opera 2011
Charles-Camille Saint-Saëns:
Samson et Dalila
Dirigent: Damiano Binetti
Režie: Jana Andělová – Pletichová
Výtvarník kostýmů: Dana Hávová j.h.
Výtvarník scény: Jan Dušek j.h.
Sbormistr: Kremena Pešakova
Choreografie: Hana Turečková j.h.
Orchestr, sbor a balet Slezského divadla
Premiéra 27.února 2011 Slezské divadlo Opava
(psáno z festivalové reprízy 8.3.2011 ve Stavovském divadle Praha)
Dalila – Ilona Kaplová
Samson -Kisun Kim
Velekněz – Nikolaj Někrasov
Abimélech – Zdeněk Kapl
Starý Hebrejec – Peter Soós
Posel Filištínů – Rosen Georgiev
První Filištín – Alexandr Vovk
Druhý Filištín – Roman Cimbál
Baletní duet – Monika Globa, Valerij Globa
