Osm oper Ference Erkela – maďarského mistra romantismu a tvůrce maďarské hymny – dalo základ národnímu opernímu repertoáru jižních sousedů Slovenska. Erkel sám pak jako dirigent a horlivý organizátor přispěl k založení operního divadla v Budapešti, podobně jako Bedřich Smetana u nás.
Současná Maďarská státní opera – Magyar Állami Operaház byla postavena mezi lety 1875 – 84. Zahajovací představení tu 27. září 1884 neřídil nikdo jiný, než právě Ferenc Erkel. Šlo o výňatky z jeho a také Wagnerových oper. Vůbec první opera, která se v budově hrála, byla samozřejmě jeho Bánk bán. Divadlo neslo tehdy název Královská opera – Magyar Királyi Operaház.
Krásná novorenesanční budova je neobvykle rozsáhlá – zabírá plochu 5 071 metrů čtverečních. Robustní průčelí s kočárovým podjezdem je zdobeno mohutnými sochami Liszta, Erkela a dalších maďarských hudebníků. Hlediště má přes 1 300 míst a zabírá plochu 370 metrů čtverečních. Rozlohou je tedy o něco větší, než hlediště Covent Garden. Má tři podlaží s vysokým rizalitem a lóžemi, masivními sloupy, balustrádami, abstraktními sochami a ornamenty. Sedm lóží z každé strany hlediště pak obklopuje přes dvě patra vysokou královskou lóži. Strop je zdobený nástěnnou malbou, představující nebe nad Olympem. Všechny vnitřní prostory divadla jsou velmi bohatě zdobené domácími umělci, podobně jako v případě pražského Národního divadla. Maďarská národní opera však kvůli daleko vhodnější půdorysné dispozici působí architektonicky daleko klidnějším, honosnějším a vyváženějším dojmem, než naše Zlatá kaplička. Jeviště má oproti hledišti plochu dvojnásobnou, portál je vysoký přes dvanáct metrů, šířka jeviště je 27 metrů.
Opera v Budapešti patří přece jen stále (narozdíl od opery Národního divadla) k předním evropským operním scénám. Je to nejen díky tradici (působil tu naúpříklad Gustav Mahler, Otto Klemperer, zpíval tu Enrico Caruso), ale hlavně kvůli i dnes poměrně bohaté dramaturgii, vcelku nekonvenčnímu uměleckému vedení a také faktu, že pro Maďary je to svatostánek opery. V tomto divadle měl svou světovou premiéru mimo jiné známý Bartókův Modrovousův hrad.
Po druhé světové válce bylo v Budapešti otevřeno další operní divadlo – zrekonstruované městské činoherní divadlo, nazvané Erkelház (Erkelovo divadlo). Operní soubor hraje v obou budovách (stejný soubor) a tak dvě „pracoviště“ jedné instituce mohou vytvořit bohatý a zajímavý repertoár (v některýchsezonách až 50 operních titulů za sezónu). Zajímavý fakt při srovnání s debatami nad tím, co s naší pražskou Státní operou, a také při vědomí, že HDP Maďarska je proti Česku třetinové, že? Inscenační přístupy v Maďarské národní opeře jsou často značně netradiční. Budova Állami Operaház hostí i Maďarský národní balet. Letos má opera na programu 32 titulů, jsou mezi nimi takové lahůdky jako Händelův Xerxes, Belliniho Norma, Beethovenův Fidelio, Verdiho Macheth i Sicilské nešpory, Pucciniho Manon Lescaut, Čajkovského Piková dáma i Eugen Oněgin, Wagnerův Lohengrin, Mistři pěvci, Tristan a Isolda i Parsifal, Boitův Mefistofeles, Straussův Růžový kavalír i Elektra, Brittenův Kominíček …
Cesta do Budapešti z Prahy autem trvá přes Bratislavu asi pět hodin, jezdí tím směrem ale i pravidelné autobusové linky. Ceny vstupenek jsou zhruba ve stejném cenovém rozpětí, jako má naše Národní divadlo. Vypravit se do Budapešti kvůli krásnému architektuře města, nádherné operní budově a jejímu nesmírně širokému repertoáru určitě stojí za to.
