Je hlavní hvězdou zítřejšího přenosu Offenbachových Hoffmannových povídek z newyorské Metropolitní opery do kin po celém světě. Nestává se to přitom často, aby si zpěvák titulní roli poprvé vyzkoušel právě na jevišti MET. Přesto, že roli Hoffmanna získal jako náhradník za Rolanda Villazóna, jeho jméno je na programech předních operních domů stále žádanější. Říká, že zpívání bere vlastně tak trochu jako sport, ke kterému má hlavně z dřívějška hodně blízko. Verdiho Alfredo, Vévoda či Macduff, Donizettiho Nemorino a Edgardo, Pucciniho Rodolfo a Pinkerton, ale také Bizetův Nadir či Belliniho Tebaldo. Tenor z Malty Joseph Calleja, teď hostem Opery Plus.
Někteří členové vaší rodiny chtěli, abyste se věnoval boxu. Proč vlastně nakonec zvítězil zpěv?
Když jsem byla mladý, byl jsem docela dobrým atletem a tak jsem ani náhodou nepomyslel na to stát se úspěšným zpěvákem. Ale být profesionálním operním zpěvákem je vlastně velmi podobné tomu být atletem.
Hned několik významních hudebníků – například Richardo Chailly – o vás prohlásilo, že se ještě nesetkali s tak výrazným talentem v tak mladém věku. Jak hodně jste si vy sám věřil v době, kdy jste začínal? Měl jste spíš o sobě pochybnosti nebo naopak sebevědomí?
Je velmi důležité si věřit, ale stejně důležité je obklopit se lidmi, kteří vám dokáží říkat pravdu, i když není příjemná, právě tehdy, když ji potřebujete slyšet. Kariéra žádného zpěváka není dokonalá, ale důležité je nedělat tak vážné chyby, které by poškodily váš hlas.
Hned na začátku vašeho pěveckého startu, když vám bylo pouhých devatenáct, jste zpíval Verdiho Macduffa. Nebyl to přece jen příliš velký úkol pro začátek?
Vlastně to byl asi můj nejlehčí výkon. Když je vám devatenáct, nemáte zodpovědnost, nemáte co ztratit a všechno chápete jako výzvu. Když se stanete hvězdou, tlak okolí se zvyšuje.
Zpíval jste už na většině předních světových operních scén. Kterého ze svých úspěchů si ceníte nejvíc?
Snažím se dělat publiku radost bez ohledu na to, kde zpívám. Nechovám se ke každému publiku jinak, i když ve velkých domech je tlak na výkon obvykle větší.
J.Offenbach: Les contes d’Hoffmann (Met New York – Hoffmann)
Právě teď v newyorské MET zpíváte Hoffmanna místo Rolanda Villazóna. Lidé vás s ním určitě budou srovnávat. Váhal jste dlouho, než jste tu nabídku přijal?
Dostal jsem dobrou příležitost a chopil jsem se jí. Nemyslím si, že nás budou srovnávat. Jsme velmi rozdílní umělci.
Čím hlavně je pro vás role Hoffmanna zajímavá? Co je podle vás na ni nejtěžší? Je to pěvecká stránka této role nebo spíš poměrně velký psychologický vývoj, kterým postava prochází?
Rozhodně je to vytrvalost, zvláště v tomhle nastudování, které je neproškrtané. Hofmann je báječná role, zabývá se hledáním a zkoumání dokonalé lásky, která však samozřejmě nemůže existovat.
Je to výsada mít možnost se podílet na přípravě téhle produkce v Metropolitní opeře s tak výjimečnými lidmi, jako je režisér Barlett Sher a samozřejmě velký mistr James Levine.
G.Verdi: Macbeth (MET New York – Macduff – foto M.Sohl)
G.Verdi: Rigoletto (Washington – Duke – foto K.Cooper)
G.Puccini: La boheme (Wiener Staatsoper – Rodolfo a T.Iveri jako Mimi)
Na vašich webových stránkách máte vyvěšený kalendář do konce této sezóny, kdy vás čeká mimo jiné Macduff v Mnichově, Nemorino v Tokyu a Gabriele Adorno v Covent Garden. Jak budou vypadat ty další sezóny?
Jste rodák z Malty. Stále ji považujete za svůj domov? Kde vůbec hlavně žijete?
Žiju hlavně v hotelových pokojích a apartmánech tam, kam mě zavede angažmá, ale Malta bude vždy mým hlavním domovem.
Před pár lety jsme vás měli možnost slyšet i u nás v Česku a od té doby hodně stoupl počet vašich fanoušků. Uvidíme vás v dohledné době u nás znovu?
Doufám, že brzy!
Děkujeme za rozhovor, posíláme pozdrav z Prahy a těšíme se na vašeho Hoffmanna z Metropolitní opery!
