Za vynikajícími pedagogy do letní Kroměříže
Zásadní osobností Academy Kroměříž je její zakladatel a umělecký ředitel Tomáš Netopil, šéfdirigent Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. K založení letní hudební akademie ho přivedly jeho zkušenosti z opakovaných pobytů na Hudebním festivalu a škole v americkém Aspenu, kterých se zúčastnil jako student i jako začínající dirigent, kde ho inspirovalo spojení instrumentálních kurzů a orchestrální hry. „Je důležité předávat mladým zkušenosti těch nejlepších příjemnou a přívětivou formou v krásném prostředí, což Kroměříž naplňuje vrchovatě. Úzce spolupracujeme s konzervatoří i základní uměleckou školou, můžeme hrát v nádherném zámeckém sále. To všechno činí z akademie mimořádnou záležitost,“ přibližuje Tomáš Netopil. Právě Konzervatoř Pavla Josefa Vejvanovského i Základní umělecká škola Kroměříž, které vedou Václav Křivánek a Ivona Křivánková, jsou vlídným a vstřícným zázemím akademie. Výhodou je blízkost obou institucí, které jsou odděleny pouze úzkou ulicí a díky tomu vytvářejí sevřený akademický kampus. Lektoři i účastníci kurzů tak mohou plynule přecházet z hodiny na hodinu, a navíc využívat i volné místnosti k rozehrání a cvičení.
Academy Kroměříž vede výkonná ředitelka Jana Kubáčová. Dáma, jež má bohaté zkušenosti z organizování kulturního života ve Zlíně, je ředitelkou kulturního centra Živý Zlín, se těší velkému respektu jak svých kolegů, tak partnerů a podporovatelů, bez nichž by nebylo možné tak velkou akci pořádat. Oceňuje vstřícnost představitelů města Kroměříže i Zlínského kraje, je vděčná za dlouhodobé partnerství firem a institucí, které akademii podporují. Jak říká, nikdy nelze ustrnout, partnerství je třeba všemi silami udržovat, protože jejich význam je nedozírný. Při žádné příležitosti neopomene pochválit svůj malý tým, který pracuje s velkým nasazením od rána do hluboké noci.
Učí se od nejlepších
V Kroměříži se scházejí nejen studenti vysokých škol a konzervatoří, ale i nadaní žáci základních uměleckých škol a dospělí, kteří se účastní lekcí z hudebního managementu. Letos přijelo do Kroměříže přes osmdesát mladých hudebníků a profesionálů z dvanácti zemí světa, aby využili této příležitosti ke svému zdokonalení. Akademie nabízí obory housle, viola, violoncello, klavír, zpěv, komorní hra, klavírní spolupráce a hudební management, které vedou Dalibor Karvay a Fedor Rudin (housle), Michaela Fukačová (violoncello), Pavel Nikl (viola a komorní hra), Ivo Kahánek (klavír), Adam Plachetka (zpěv), Zdeněk Klauda (klavírní spolupráce) a Irena Pohl Houkalová, Marek Šulc, Kateřina Motlová a Jana Kubáčová (hudební management). O orchestr mladých, který se tradičně představuje na závěrečném koncertě, pečuje Tomáš Netopil. Jakou představu o tom, kdo by měl na akademii učit, měl v jejích počátcích? „Na začátku se představa s realitou trochu míjela, ale to se děje v každém podobném počinu. Nám se za pár let podařilo skupinu lektorů stabilizovat a vytvořit z nich přátelský kruh. Myslím, že tito vytížení umělci jsou rádi, že se během týdne v Kroměříži potkají a užijí si pár společných chvil, kdy si popovídají nejen o své práci, ale i o tom, jak jde život,“ usmívá se Tomáš Netopil.
Vyhledávaným pedagogem je houslista Dalibor Karvay, koncertní mistr Vídeňských symfoniků a zkušený pedagog působící na prestižní škole Universität für Musik und darstellende Kunst Wien. V Kroměříži má třináct studentů, s kterými se během trvání akademie sejde zhruba čtyřikrát. O tom, jak vyhledávaným pedagogem je, svědčí skutečnost, že mladí lidé za ním do Kroměříže cíleně jezdí, s řadou z nich pracuje i během roku. To je případ i desetiletého Nicolase, který žije ve Vídni. S Daliborem Karvayem konzultuje pravidelně, a proto neminul příležitost více od něho načerpat na kroměřížských kurzech. Na lekci jsem zastihla Ester Müllerovou, studentku 6. ročníku Pražské konzervatoře ze třídy Františka Součka, která s Daliborem Karvayem pilovala přednes Smetanovy skladby Z domoviny. Dalibor Karvay během hodiny studentce předehrával, naznačoval jí práci s vibratem, zpěvností, upozorňoval, jak důležité jsou zklidnění a uvolnění a jak tvořit barvy odpovídající náladě skladby. Studentka pozorně naslouchala jeho připomínkám, které okamžitě vtělila do své hry, dokázala pojmenovat dílčí problémy a podle Karvayových rad je odstranit.
Vyhledávaného houslového pedagoga jsem se zeptala na jeho výukovou metodu: „Myslím si, že důležité je, aby lekce byly pokaždé jiné. Někdy hodně předehrávám, jindy si záměrně housle na hodinu nevezmu. Na kurzech mám k dispozici tři až čtyři hodiny s každým studentem, výsledku však musíme dosáhnout poměrně rychle, a proto volím tu nejpřímější možnost, a to je předehrání. S mými žáky v bakalářském nebo magisterském studiu pracuji samozřejmě jinak, ale i jim předehrávám, aby si třeba uvědomili způsob tvorby tónu, jeho intenzitu v různých sálech a podobně. Pro učitele je velké plus, když jeho student slyší, že to, co po něm žádá, funguje,“ vysvětluje Dalibor Karvay. Do Kroměříže se vrací s potěšením: „Vždy, když mohu, rád sem přijedu. Je tu velmi milá atmosféra, navzájem se dobře známe, často se vídáme i po výuce, na neformálních setkáních, třeba na grilování. Tohle na ostatních kurzech není, v tomhle je Academy Kroměříž výjimečná. Oceňuji i to, že studenti tu mají rozmanité příležitosti – vystupují na koncertech, zahrají si v komorním orchestru pod vedením Tomáše Netopila a mají možnost se sem vracet a soustavně na sobě pracovat. To jim dá do budoucna velmi mnoho,“ říká Dalibor Karvay.
Violoncellistka Michaela Fukačová, která žije již třicet let v Dánsku, se na jedné z hodin věnovala talentovanému violoncellistovi Davidu Pěruškovi. „Najdi volnost zvuku, hledej ve výrazu ‚kostelnost’, hned to všechno rozsviť,“ to byly rady zkušené interpretky a pedagožky, která pečlivě sledovala vibrato, dozvuk i alikvóty ve hře studenta pražské HAMU, jenž se kroměřížských kurzů účastní podruhé a hodlá se sem znovu vrátit. Výuku, přesněji řečeno umělecký dialog, pozorně sledoval i pejsek, kterého sem rodina Fukačových musela přivézt, protože nebylo, kdo by se o něj doma v Dánsku postaral. „Ukázalo, že je to velmi hudební pes, který si na hodinách lehne, zaujatě poslouchá a nikoho neruší. Je to uklidňující prvek,“ konstatuje violoncellistka, jejíž návraty do Kroměříže souvisejí i s osobním vztahem k tomuto městu. Bydlel tady její strýc a vyrůstal tu její dědeček. Navíc jí dělá radost zdejší konzervatoř, atmosféra města a úroveň účastníků, kteří každý rok tvoří výbornou violoncellovou třídu. Violoncellistka prozrazuje, co může pedagog během pár hodin studentovi předat: „Máme k dispozici omezený čas a nemůžeme pracovat na dlouhodobém konceptu. Snažím se každého studenta prokouknout, kde má nějakou možnost se víc otevřít hudbě i sobě, oddat se krásnému zvuku a svobodě projevu a uvolnit se. Společně hledáme způsob, jak hudbu co nejlépe vyjádřit.“
Houslista a dirigent se zkušenostmi koncertního mistra Vídeňské státní opery, Fedor Rudin, se ptá čtrnáctiletého Ivana Prievalského, proč si zvolil skladbu Perpetuum mobile Gustava Lásky. Výborný mladý houslista ze ZUŠ Jána Cikkera v Banské Bystrici, kde ho učí jeho maminka, která ho též do Kroměříže doprovodila, naslouchá úvahám svého pedagoga, jenž mu vysvětluje, jak podstatné je umět si na tuto otázku odpovědět. Dialog temperamentního učitele a tichého, ale o to nadanějšího žáka je velmi inspirativní a Ivan i jeho maminka si spolupráci s Fedorem Rudinem velmi pochvalují. I on mladému houslistovi předehrává, aby mu ukázal, jak důležité je vložit do interpretace city a umět je sdělit druhým.
Violista a pedagog Konzervatoře P. J. Vejvanovského a spoluzakladatel Pavel Haas Quartet Pavel Nikl naslouchá v podkroví školy hře Kubitova smyčcového kvarteta. Mladí muzikanti se dali dohromady během svého působení v Orchestrální akademii České filharmonie, a přestože soubor existuje teprve od června 2024, stačil už vystoupit i v zahraničí – například v Českém centru v New Yorku. Kvarteto vede houslista Filip Kubita (1. housle), spolu s ním vystupují Kateřina Vítečková (2. housle), Michaela Sedláčková (viola) a Petr Hamerský (violoncello). Muzikanti pilují první větu z Dvořákova Smyčcového kvartetu As dur, s kterým vystoupí na závěrečném koncertě. Je slyšet, že jsou sehraní, přesto jim Pavel Nikl dává tolik potřebné rady ohledně zvuku, výrazu, sjednocení frází a volnosti provedení. Hudebníci doslova nasávají každé slovo zkušeného komorního hráče a na koncertě se pak ukáže, že si každou jeho radu vzali k srdci a uměli ji uvést v život.
Jak se učí hudební management
Jedinečnost Academy Kroměříž spočívá i ve skladbě předmětů, které zájemcům nabízí. Vedle klavírní spolupráce, do jejíchž tajů zasvěcuje adepty Zdeněk Klauda z pražského Národního divadla, je obsáhlým programem, o který je velký zájem, výuka hudebního managementu. Během trvání akademie se této problematice věnovali čtyři odborníci – výkonná ředitelka Academy Kroměříž a kulturní manažerka Jana Kubáčová posluchačům sdělila mnoho praktických postřehů ze svého oboru, Kateřina Motlová se ve své přednášce věnovala problematice PR a možnostem, jak spolupracovat s médii v zájmu zviditelnění interpretů klasické hudby. Irena Pohl Houkalová, hudební manažerka se zkušeností vedení ZUŠ Open a ředitelka Nadačního fondu Magdaleny Kožené, se věnovala projektům vycházejícím ze základních uměleckých škol.
Uměleckého ředitele festivalu Smetanova Litomyšl a pedagoga na katedře Hudební produkce na HAMU Marka Šulce, který se v Kroměříži rovněž dělil s posluchači o své zkušenosti, jsem se zeptala, jaká jsou specifika výuky hudebního managementu v rámci kroměřížské akademie. „Hudební management je nesmírně široká oblast. Naše třída byla nejpočetnější – patnáct studentů a studentek – a všichni byli naprosto rozdílní. Já jsem mluvil o hudebním managementu obecně a co do něj spadá, ať už jsou to média, interpreti, výrobci hudebních nástrojů, nebo veřejné instituce, systém orchestrů, divadel, financování, dělení na komerční a nekomerční sektor. Zdůrazňoval jsem svým posluchačům vícezdrojové financování, nutnost nespoléhat se jen na veřejné peníze. V Kroměříži je specifické to, že se tu sešla parta lidí od osmnácti do řekněme pětapadesáti let, kteří jsou buď aktivními muzikanty, nebo vedou nějaký projekt na ZUŠ nebo se prostě chtějí dozvědět víc o hudebním managementu. Všichni mají hodně nadšení a málokdo z nich je škarohlíd. A málokdo mluví o krizi kultury nebo nezájmu lidí. A nejedná se jen o klasickou hudbu. Jednou z našich posluchaček byla dáma z městského úřadu v nedaleké Chropyni, která se chtěla dozvědět, jakým způsobem proměnit místní hanácké nebo městské slavnosti. Naše kurzy navštěvoval i mladý klavírista Pavol Praženica, který vedle toho, že úžasně hraje na klavír, už více než rok pořádá cyklus komorních koncertů Hudba mezi obrazy a chtěl poradit, jak dále a lépe. Byl tu i mladý sbormistr, který studuje na Konzervatoři Jaroslava Ježka, ale rozhodl se, že založí amatérský sbor studentů architektury. Povídali jsme si o tom, kde by architekti mohli zpívat a jaký repertoár by mohli zvolit,“ líčí zaujatě svou kroměřížskou misi Marek Šulc.
Budoucí mistři se představují
Součástí průběžně s akademií probíhajícího festivalu jsou i tři koncerty účastníků nazvané Budoucí mistři. Vyslechla jsem jen poslední dva, ale i ti přinesly zřetelný obrázek o úrovni mladých hudebníků. Vedle žáků základních uměleckých škol Ivana Prievalského a Vivi Nguyen zaujal violoncellista Jan Petrov, který se již usazuje do povědomí posluchačů svou interpretací první věty Ysaÿovy Sonáty pro sólové violoncello. Houslové třídy zastupovali Aleš Baránek a Alžběta Domincová, kteří svůj talent osvědčili v díle Mozartově, respektive Beethovenově. Klavíristka Alžběta Veverková projevila svůj cit pro tektoniku díla ve skladbách Franze Liszta a Sergeje Prokofjeva. Letošní mimořádný zájem o pěvecký obor (kdo ze studentů by pohrdl možností něčemu se přiučit u Adama Plachetky), se promítl i do programu koncertu. Vystoupili hned tři zpěváci, basista Samuel Černý, barytonista Martin Bělohlávek a basista s velkým hlasem Giordano Farina, který zazpíval árii Rodolfa z Belliniho opery Náměsíčná. Na tomto i druhém koncertu byli partnery sólistů také absolventi oboru klavírní spolupráce.
Rovněž druhý koncert přinesl zajímavé zážitky. Velkým objevem byla violistka Mina Hobson-Mazur, která s Michalem Pospíšilem u klavíru přednesla třetí větu z Berkeleyho Sonáty pro violu a klavír d moll. Výbornou skladbu povýšil charismatický projev sólistky. Poté nastoupil violoncellista David Pěruška, který potvrdil oddanost svému nástroji v první větě Arpeggione sonáty Franze Schuberta. Vysoký standard mělo rovněž vystoupení houslistky Alžběty Ježkové s první větou Brahmsovy Sonáty pro housle a klavír G dur. Velmi dobrý dojem zanechali klavírista Arnošt Matěj Nimrichtr, tenorista s lahodným hlasem Petr Kuryltso i sopranistka Olha Nesvat. Závěrečný potlesk patřil barytonistovi Janu Kukalovi a klavíristovi Antonu Aslamasovi za přednes Čajkovského Serenády Dona Juana, závěr pak naplnila virtuózní interpretace Waxmanovy Carmen Fantasy v podání houslisty Richarda Cibuly.
Díky spolupráci kroměřížské akademie a festivalu s Nadačním fondem Magdaleny Kožené byla v secesním sále Psychiatrické nemocnice uvedena zkrácená verze Purcellovy barokní opery pod názvem Dido a Aeneas: Hlas budoucnosti, kterou pod vedením režisérky Jany Tajovské Krajčovičové a cembalisty Martina Hrocha nastudovali žáci základních uměleckých škol z Čech a Moravy. Představení dává příležitost nejmladší generaci hudebníků a zpěváků, kterým umožňuje nejen rozvoj pěveckých a hereckých dovedností, ale také je první zásadní zkušeností s jevištní a orchestrální praxí. Podle ohlasů bylo možné vytušit, že tento zážitek v návštěvnících hluboce zarezonoval.
Akademie vyvrcholila závěrečným festivalovým koncertem
Velkým lákadlem kroměřížské akademie je příležitost vystoupit v nádherném Sněmovním sále arcibiskupského zámku. Pravidelně se tak děje na závěrečném koncertě, jehož vrcholem je vystoupení Akademického komorního orchestru řízeného Tomášem Netopilem. Ještě, než k němu dojde, se představí nejlepší účastníci akademie v sólových vokálních i instrumentálních číslech, ba i v komorním seskupení. O Kubitově smyčcovém kvartetu, které večer otevíralo, již byla řeč. Svými výkony vesměs upoutali všichni další mladí umělci: barytonista Pavel Divín, sopranistka Veronika Vlková Zaplatilová, violoncellistka Barbora Švábová, klavírista Pavol Praženica i třináctiletý houslista z Galanty Filip Fehér, který brilantně zahrál Hubayovu Carmen – Fantaisie brillante.
Po přestávce nastává vrcholná chvíle celé akademie a festivalových koncertů – nastupuje Akademický komorní orchestr složený z účastníků akademie všech věkových kategorií, Tomáš Netopil zdvihá taktovku a hráči s entuziasmem a možná i trochu trémou, aby kolegům něco nepokazili, rozehrávají první tóny Mozartovy Malé noční hudby. Soustředěně sledují své party, dirigent je pozorně vede, svými gesty a úsměvy povzbuzuje i podporuje. Vzájemná radost z tvoření krásné hudby je očividná i slyšitelná. Co na tom, že některá notička upadne pod pult! Okamžitě je obrazně řečeno zdvižena nesmírným nasazením všech členů, pro většinu z nichž je to první orchestrální zkušenost a touží v ní obstát se ctí. Odměnou jim bylo nadšení a dlouhotrvající obdivný potlesk publika. Tomáš Netopil na otázku, jak se mu s mladými muzikanty pracuje, před koncertem odpověděl: „Skvěle! Důležité je samozřejmě zvolit vhodný repertoár. Letos jsme si sáhli s Malou noční hudbou hodně hluboko, protože to je opravdu náročný repertoár. Ale myslím, že to dopadne skvěle, energie, která z mladých muzikantů vyzařuje, je jedinečná a úžasná, a proto tento koncert posluchači vyhledávají.“
Na závěr týdne už zbývalo jen odměnit nejlepší účastníky. Cenu Academy Kroměříž 2025 převzal mladý slovenský houslista Filip Fehér. „Filip se zúčastnil akademie už loni a patřil k nejlepším. Tehdy nás velmi překvapil. Přestože spadá do kategorie nejmladších účastníků, jeho progres byl tak velký, že jsme se s Daliborem Karvayem rozhodli mu letos udělit titul laureáta akademie,“ uvedl umělecký ředitel Academy Kroměříž Tomáš Netopil. Poprvé v historii akademie získal cenu komorní soubor – Kubitovo smyčcové kvarteto. Porota ocenila jejich práci i pokorný přístup ke skladbám i k celému studiu. Talent zpěváka Pavla Divína, violoncellisty Davida Pěrušky a Antona Aslamase, studenta oboru klavírní spolupráce, ocenila Academy Kroměříž zvláštní cenou pro rok 2025.
Týden radostné práce skončil. Zazněla slova uznání a poděkování podporovatelům a sponzorům, bez nichž by se festival s akademií nemohly uskutečnit, přišlo loučení. Řada mladých muzikantů se do Kroměříže vrátí, aby navázala na intenzivní spolupráci s velkými hudebními osobnostmi. A kdo ví? Třeba si s nimi v budoucnu zahrají nebo zazpívají jako kolegové na jednom pódiu. Talent a vůli k tvrdé, nikdy nekončící práci už mají.
