Můžete nám přiblížit osobnost nového šéfdirigenta Komorní filharmonie Pardubice?
Vahan Mardirossian je původem arménský pianista a dirigent žijící ve Francii. Roky diriguje orchestrální kola prestižní Soutěže královny Alžběty v Bruselu, což je špičkové a známé klání. Má velký cit pro doprovod sólistů, jeho dramatická a současně jemná muzikalita je „nakažlivá“. Bývá přísný, vyžaduje práci na detailu a současně tvoří přesvědčivé hudební celky. Za klíčové však považuji to, že dokáže být nejen náročný, ale zároveň vlídný, lidský a empatický. Navázání takto úzké spolupráce s jeho osobou považuji za zásadní moment v rozvoji našeho orchestru a máme z toho radost.
Co jste připravili na inaugurační koncerty nového šéfdirigenta, které se uskuteční 15. až 17. září v Sukově síni Domu hudby v Pardubicích?
Úvodem zazní trochu nezvykle pochod Jeana-Baptista Lullyho, bude to taková pocta staré francouzské hudbě a z Francie přicházejícímu šéfdirigentovi. Následuje sólista – laureát zmíněné Soutěže královny Alžběty – violoncellista Yibai Chen, který zahraje Klid lesa Antonína Dvořáka a Rokokové variace Petra Iljiče Čajkovského. Po přestávce se vrátíme „domů“ k Symfonii č. 41 „Jupiter“ Wolfganga Amadea Mozarta.
Na co dalšího se návštěvníci pardubických koncertů mohou těšit? Na co byste je rád pozval? A kdo bude u vás hostovat?
Osobně se moc těším na českou premiéru varhanního koncertu Naji Hakima, který se v listopadu jako autor ujme i sólového partu. Ale těžko se vybírá – všechno bude pěkné – jen namátkou dirigenti Robert Kružík, Lukasz Borowicz, Alena Hron, jako stálý hostující dirigent pokračuje Stanislav Vavřínek, sólisté Simona Šaturová a její vánoční koncerty, vynikající houslista Svetlin Roussev zahraje Paganiniho, operní gala se Štěpánkou Pučálkovou a mnoho dalších.
V jaké kondici je orchestr?
Ve výborné a stále se zlepšuje! Snažíme se být atraktivním zaměstnavatelem a dobře platit, v posledních letech probíhá přirozená generační obměna, která přivedla řadu dalších vynikajících hráčů. Komorní orchestr bez tzv. střídaček má své výhody i nevýhody, pro hráče je to náročné, ale mezilidské vztahy jsou myslím lepší než v symfonickém prostředí. V ekonomické oblasti fungujeme daleko efektivněji než ostatní. Navíc jsme 55 minut vlakem z Prahy, přitom bydlení a nemovitosti jsou tady podstatně levnější. Myslím, že o pardubické filharmonii ještě uslyšíte. A Pardubice jsou krásné – přijeďte někdy na zámek, zajděte na náměstí, do Automatických mlýnů, na divadlo, filharmonii nebo dostihy.
Věnujete se také edukačním programům pro děti a rodiče, pro školy, pro studenty a pedagogy i pro veřejnost. Co chystáte v této oblasti?
Kromě koncertů pro školy pokračujeme zejména v osvědčeném a velmi oblíbeném modelu s Marko Ivanovičem a Petrem Kadlecem o víkendech dopoledne. Tato řada D je beznadějně vyprodaná, proto přidáváme další koncert pro děti mimo abonmá na festivalu Pardubické hudební jaro.
Jakou roli hraje Komorní filharmonie Pardubice v životě a historii města?
Orchestru bude brzy 60 let a tradice tak není malá. Abonentní koncerty jsou oblíbené, sál pro 500 lidí prodáme často třikrát za sebou a jsme za to moc rádi. V poslední době trochu rozšiřujeme koncertní řady, propagujeme koncerty na billboardech, máme polepený autobus MHD atd. Samozřejmě natáčíme nahrávky pro sociální sítě a zkrátka se snažíme realizovat kulturní službu a uměním kultivovat společnost. Jinak je filharmonie příspěvkovou organizací města, které ji podporuje a sluší se za to poděkovat!
Jak jste se dostal k hudbě vy sám?
Přes ZUŠku v Dobrušce, s varhanami jsem začal na Konzervatoři v Pardubicích, pokračoval na HAMU v Praze a univerzitě v Berlíně. Miluju klasiku od staré hudby po současnost.
A proč právě varhany?
Bude to znít triviálně, ale je to pravda. Když jsem byl malý, zažíval jsem takový ten pocit mrazení v zádech při dvou „velkých“ věcech: když houkali hasiči, a hlavně když hrály nahlas varhany. Tak jsem myslel, že budu řidičem hasičského auta nebo sanitky, ale měl jsem štěstí na lidi kolem sebe a dostal jsem možnost studovat to druhé. Moc jsem nepřemýšlel, jestli se tím uživím, ale makal jsem naplno a stálo to za to! Pro radost jsem si natočil třeba bachovské CD na Silbermannovy varhany v Německu, kde hrál i Johann Sebastian Bach.
Co máte na hudbě nejraději, co pro vás hudba znamená?
Když cvičím na klavír nebo varhany, případně poslouchám vynikající koncert, mozek pracuje úplně jinak. Jsem přesvědčen, a jsou na to i seriózní výzkumy, že poslech kvalitní živé hudby rozvíjí kreativitu a je přínosný i pro posluchače. Je to taková terapie. Vědecky to moc popsat neumím, údajně se tvoří více spojů v mozku. Každopádně rodina a hudba je nejvíc.
Od roku 2021 jste poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Budete se o poslanecký mandát ucházet znovu i v letošních podzimních volbách nebo se budete věnovat především pardubickému orchestru?
Nebudu letos kandidovat. Byla to velká životní zkušenost, poznal jsem mnoho lidí a procesů v našem státě. Jsem za to vděčný. Ale musel bych udělat rozhodnutí stát se kariérním politikem a dělat to na 100 %. To ne, hudbu mám moc rád, a navíc mám malé děti. Proto jsem nabídku ke kandidatuře nevyužil a těším se, že budu mít víc času.
Jaká je z vašeho pohledu situace mimopražských orchestrů v krajských a jiných městech Česka? Mají i ze strany státu či krajů dost podpory?
V mnoha městech se situace zlepšuje, kvalitní management a marketing se stává součástí řady filharmonií. Klíčový je vždycky zřizovatel, obvykle město nebo kraj, případně ministerstvo. Pokud máte dobrý produkt na výstupu, resp. dobře hrajete, máte-li dostatek posluchačů a dobře svou práci propagujete, nemůže to špatně dopadnout. Jiná je debata nad hustotou sítě kulturních institucí a efektivitou rozdělování veřejných peněz. To ale nemá snadné řešení a vyžaduje velkou odvahu od odpovědných lidí. My máme štěstí, že bez ohledu na politickou reprezentaci jsme se v Pardubicích vždy se všemi úředníky a politiky v dobrém domluvili na prioritách a potřebách orchestru. Samozřejmě pořád je co zlepšovat, ale nemůžeme si stěžovat.
Pardubická filharmonie účinkuje i na festivalu Zlatá Pecka. Na co se diváci mohou těšit letos?
Dagmar Pecková letos dává opravdu velký prostor mladým studentům hudby, a to je skvělé. Stejně tomu bude na závěrečném koncertě Zlaté Pecky, který doprovodí pardubická filharmonie. Celou řadu mladých talentů včetně detailního programu naleznete na webu festivalu nebo i na našich stránkách.
Co připravujete na festival Pardubické hudební jaro v dubnu až květnu 2026?
Avizovali jsme dosud dvě jména, s orchestrem vystoupí vynikající italský houslista a specialista na starou hudbu Alessandro Tampieri a z našich interpretů se vrátí absolvent pardubické konzervatoře Matyáš Novák, který bude mít vlastní klavírní recitál. Jinak festival bude mít brzy 50 let, přemýšlíme nad úpravou celého konceptu a zaměření tohoto menšího festivalu. Detailní program bude zveřejněn na podzim.
