Belcanto jako ideál
Tradice tzv. belcanta, vokálního stylu, který se začal formovat v první polovině 17. století, představuje dodnes pro mnohé nedostižný pěvecký ideál. K nejvýznamnějším pramenům tzv. zlaté éry klasického zpěvu patří právě Manciniho traktát – jedno z mála tehdejších systematických pojednání o vokální technice, estetice a interpretaci.
Autor s celoevropským přesahem
Giambattista Mancini (1714–1800) byl vynikajícím kastrátem a uznávaným pedagogem působícím mimo jiné u dvora Marie Terezie, jenž platil za jedno z nejvýznamnějších center hudebního dění tehdejší Evropy. Studoval u prvořadých hudebních osobností své doby: u pěvce Antonia Marii Bernacchiho, skladatele Leonarda di Lea i u hudebního teoretika Giambattisty Martiniho. Právě s Martinim, jehož autoritu v oblasti kontrapunktu uznával i mladý Wolfgang Amadeus Mozart, Mancini konzultoval podobu svého textu.
Jako pěvec interpretoval díla předních tvůrců a ve Vídni působil vedle takových osobností jako významní skladatelé Johann Adolf Hasse a Christoph Willibald Gluck, vysoce ceněný libretista Pietro Metastasio, fenomenální pěvkyně Faustina Bordoni či slavný kontraaltista Gaetano Guadagni. Díky Manciniho celoživotnímu kontaktu s nejvýznamnějšími osobnostmi hudebního života jeho dílo zprostředkovává také hudebně-estetické myšlení celé tehdejší doby.
Obsah traktátu
Sám Mancini své pojednání adresuje především studentům a učitelům zpěvu. Metodicky popisuje budování plnohodnotného pěveckého projevu a vyjadřuje se k jeho náležitostem, jako jsou sjednocení hlasových registrů, práce s dechem, portamento, messa di voce, umístění a podoba appoggiatur, trylků, kadencí, otázka agilità (pohyblivého zpěvu) a jejích aspektů jako volatina (stupnice složena ze sledu rychle za sebou jdoucích sekundových intervalů), martellato (staccatové udírání tónu stejné výšky vícekrát za sebou), arpeggiato (zpěv rozložených opakovaných akordů) či cantar di sbalzo (zpěv větších intervalových kroků), výstavba recitativu, deklamace, výslovnost a herecký projev.
Mancini rovněž kriticky reflektuje nedostatky tehdejší pěvecké výuky a interpretace vokálních děl, a naopak, poskytuje také přehled toho nejúctyhodnějšího, co hudební profesionálové v 17. a 18. století přinesli. Text doplňují autorovy notové příklady, které jsou v novém vydání pro lepší srozumitelnost přepsány.
Význam pro dnešního čtenáře
Za autorova života byl spis obecně přijímán. Pochvalně se o něm vyjadřuje kupříkladu anglický hudební historik Charles Burney anebo francouzský znalec hudby Jean-Benjamin François de la Borde.
Dnešnímu čtenáři znalost Manciniho díla umožňuje vytvořit si jasnější pohled na budování vokální techniky a na hudebně-estetické ideály oné éry. Četba této práce rovněž pomáhá zodpovídat otázky stylistického uchopení barokních hudebně-dramatických děl a v neposlední řadě také konfrontovat dnešní, často nepřesné názory na dobovou interpretaci, techniku, praxi a estetiku.
Autorovy myšlenky se však nevztahují pouze k dané historické epoše, ale neztrácejí na významu ani pro současnou vokální techniku a interpretaci. Čtenáři určitě neuniknou analogie mezi problémy hudebního života autorovy epochy a současnosti či univerzální platnost technických a estetických principů kultivovaného vokálního projevu pro každou dobu.
Citujme na tomto místě Manciniho, jenž uvažuje o nadčasovosti zásad estetického zpěvu u tématu hodnotných solfeggií psaných staršími mistry, které pokládá za vhodná pěvecká cvičení i pro studenty své současnosti: ,,Jsem si vědom toho, že mnohý mi může oponovati tvrzením, že tato solfeggia jsou starodávného vkusu a vyšla z módy: poněvadž dnes se zpívá dle jiného vkusu. Já odpovídám, že se tento mýlí, ježto podobné věci nikdy nepodléhají proměnlivosti, a jest tato kvalita solfeggií opravdu užitečná profesi, a to nejenom proto, že jsou napsána tak zdatnými mistry, ale též proto, že jim dali zrod v tom období, kdy panovala móda zpívati s dokonalým vkusem, pořádkem a precisností.“
Rozsáhlý komentář a dobové prameny
Vydání je doplněno úvodem a rozsáhlým komentářem, jehož cílem je zprostředkovat dnešnímu čtenáři hlubší vhled do myšlenkového světa Manciniho a jeho doby. Komentář ozřejmuje aspekty vokální techniky a interpretace, vysvětluje terminologii, které autor užívá ve spisu, a specifika soudobé hudební teorie. Přibližuje také hudební praxi a estetické náhledy významných dobových hudebních teoretiků i aktivních hudebníků.
Dále přináší životopisy a popisy uměleckých kvalit osobností, které Mancini hojně zmiňuje, ale o nichž dnes máme často málo vědomostí. Zaobírá se také problematikou výkladu některých italských výrazů užitých v textu, jejichž hlubší znalost je důležitá pro přesnější pochopení některých pasáží spisu.
Základem výkladu jsou dobové prameny různé provenience – italské, francouzské, anglické i německé – z nichž mnohé nejsou dodnes přeloženy do češtiny. Komentář přináší překlady úryvků z mnohých těchto děl. Zmiňme alespoň texty z A general history of music… (čtyřsvazkové Obecné dějiny hudby…, 1776–1789) výše jmenovaného Burneyho, jenž nám zanechal mnoho cenných informací o dobové praxi a poměrech hudebního života, rovněž jako o hudebnících své doby, jež měl často z první ruky. Z francouzských zdrojů uveďme de la Bordeův Essai sur la musique ancienne et moderne (čtyřsvazková Esej na téma staré a moderní hudby, 1780) či známý Dictionnaire de musique (Hudební slovník, 1768) Jean-Jacquesa Rousseaua, který ve své době platil za jednoho z největších hudebních myslitelů.
Zmiňme též úryvky literárně vytříbené korespondence Pietra Metastasia či barvité popisy hudebních a osobnostních kvalit skladatelů a pěvců z pera Christiana Friedricha Daniela Schubarta, významné německé hudební osobnosti, anebo vyjádření Piera Francesca Tosiho, respektovaného pisatele na téma vokální interpretace (Opinioni de´ cantori antichi, e moderni… čili Názory na staré a nové pěvce…, 1723), k pěvecké technice, jenž platil za autoritu i pro Manciniho.
Výjimečné výtvarné zpracování
Publikace sestává ze dvou samostatných svazků (překlad a komentář) vložených do boxu. Výtvarná stránka knih a boxu byla navržena Vandou Martákovou. První z knih obohatila třinácti autorskými ilustracemi, jež zasazují původní ilustrace vydání z roku 1777 do nového kontextu. Toto výtvarné řešení odráží přesvědčení, že i v současnosti má smysl obracet se k dobové literatuře a čerpat z ní. Rozdělení do dvou knih umožňuje pohodlné paralelní čtení traktátu a poznámek. Překladová část obsahuje 168 stran a komentář 264 stran.
Nezávislý autorský projekt
Vznik publikace je plodem několikaleté práce Vandy Martákové (překlad, komentář, ilustrace, vydavatelská činnost) a Jána Martáka (komentář). Kniha vznikla jako ryze nezávislý projekt – bez vnější finanční podpory, zcela na vlastní náklady. Zájemci si ji mohou zakoupit zde.
Tvůrci publikace a jejich přístup k tvorbě
Vanda Martáková absolvovala konzervatorní studia klasického zpěvu a specializační studium v oboru staré hudby. Jako pěvkyně se v současnosti věnuje zejména takzvaným neklasickým žánrům, především jazzu. Profesně působí také v oblasti psychoterapie. Při překladu se zaměřovala na hloubkové porozumění textu a na jeho interpretaci v souladu s dobovým myšlením o hudbě obsaženém v jiných hudebně-historických pramenech. Jejím záměrem bylo také zprostředkovat českému čtenáři charakter Manciniho literárního stylu. Je rovněž autorkou komentáře, který staví Manciniho text do širokých souvislostí a využívá rozsáhlé spektrum dobových pramenů. Významnou součástí její práce je i výtvarné zpracování publikace – navrhla grafické pojetí obou knih, vytvořila autorské ilustrace. Sama knihu také vydala jako nezávislý projekt.
Ján Marták je absolventem konzervatorních studií klasického zpěvu a specializací v oborech stará hudba a komorní hudba. Působí jako člen Sboru Opery Slovenského národního divadla a jako redaktor portálu Opera Slovakia. Profesně je činný též jako vědecký pracovník v oboru biochemie a chemického inženýrství. Je spoluautorem komentáře, do něhož přispěl především výkladem souvislostí, které vedly Manciniho k diskuzím o solmizaci a intonaci, a specifickému označování tónů v textu. Jeho příspěvky pokrývají témata vývoje harmonického myšlení, notace, ladění a generálbasové praxe. Na vzniku komentáře se podílel i shromažďováním části informací k hudebním osobnostem. Přispěl též konzultacemi překladové části.
Pozvání na uvedení knihy
Kniha bude veřejně uvedena 20. října 2025 v 18:00 hodin v sálu barokního letohrádku Amerika (Muzeum Antonína Dvořáka, Ke Karlovu 20, Praha 2). Tvůrci představí nejen publikaci samotnou, ale též přiblíží její význam pro dnešní uvažování o hudbě. Rovněž se budou věnovat ukázkám praktické aplikace technických a estetických zásad Manciniho a jeho současníků. Večer obohatí hudební host, mladý tenorista Petr Horák, který v klavírním doprovodu Jána Martáka představí vokální díla Manciniho doby. Vstup na akci je volný a bezplatný. Další informace naleznete zde.
Podcast
Poslechněte si také podcast, v němž tvůrci publikace Vanda Martáková a Ján Marták mluví s Petrou Košťálovou o obsahu knihy a jeho významu pro současnou vokální pedagogiku a praxi; jakož i o pozadí projektu a přístupu k práci na publikaci.
