Ezopotámie Lukáše Sommera ve Znojmě
Program 21. ročníku Hudebního festivalu Znojmo obohatila opera Ezopotámie. Téma Ezopových bajek určil festival a dílo pro rodinné publikum si objednal u Lukáše Sommera, který je také autorem veršovaného libreta. Ve své opeře se slovní hříčkou v názvu však přímo žádnou z bajek nepoužil. Vyšel z nich a několik jejich charakteristických i méně typických postav zasadil do dvou vlastních příběhů, které propojil postavou lasice Kolčavy.
V první části dvě Myši, suverénní městská a bojácná venkovská (Nela Drozdová a Kateřina Burešová), vykrádají spíž lakomého Sedláka (Andrej Prachár). Ve své zoufalosti si najme lasici Kolčavu (Marie Bednářová) coby šéfku firmy na likvidaci hlodavců. Jenže ta důvěřivého Sedláka už při podepisování smlouvy podfoukne a dovolí Myším spíž vykrádat dál.
Po přestávce v druhé, také půlhodinové části Lukáš Sommer reagoval na místo, kde byla inscenace uváděná – na Znojmo a jeho vinařskou tradici. Z Myší je dvojice čiperných Vrabčáků, kteří devastují vinohrady a napálí Vinaře (Sedláka z první části) tím, že se vydávají za slepice. Nešťastný Vinař si opět najme Kolčavu, aby chránila úrodu, jenže ta vychytrale uzavře kšeft i s Vrabci, takže hrozny devastují nejen Vrabci, ale i trojice jejích malých Kolčavat (Evelína Batyr, Magdaléna Vančurová, Justýna Lazárková). Rychlým obratem, jako by Sommer bral v úvahu dětskou roztěkanost a nesoustředěnost, „trénovanou“ videoklipy a sociálními sítěmi opera končí moralitou, že krást se nemá, zvířátka napraveně vše vracejí a lidský i zvířecí svět se usmíří.
Takové morální ponaučení je ale pro děti dost ošidné mudrování: lidský ani zvířecí svět takto nefungují – a dospělejší diváci o tom jistě vědí své.
Lukáše Sommera znám jako nápaditého operního skladatele. Jeho Časoplet k výročí české státnosti byl vtipnou satirou na slavné vrcholy i pády našich dějin. Hra o Malinu, při které diváci seděli před výlohou knihkupectví, byla trpkou výpovědí o střetu ideálů s realitou dnešního života. V Mimi opeře určené skutečně pro mimina do tří let se nechal unášet emocemi, které umí navodit právě hudba.
Ezopotámie je Sommerova sedmá opera. Stylově i formálně je to vlastně pasticcio, ve kterém si bez zábran pohrává s hudebními žánry: pateticky vznosnou árií opěvuje vůni sádlíčka, gospelovou modlitbou vzývá šunkovou kejtičku, koktavým duetem vystihl štěbetání vrabců, barokním kánonem se proplétají sušená rajčata, v klasicistním stylu naříká vinař nad lopotou, to vše v odlehčeném operně-muzikálovém rázu s rychlým, filmově střihovým střídáním nálad. Zvolený kompoziční styl s odbočkami v „hudebních číslech“ ale vede k tomu, že ezopovské příběhy všelijak křivolace zašmodrchává.
Stejně jako loni při uvedení dětské opery Lukáše Hurníka Porucha na lodi Nautilus se pro nastudování znojemský festival spojil s Komorní operou brněnské Hudební fakulty JAMU, Vedle svého domovského Divadla na Orlí, kde mají skvělé podmínky pro studentské produkce, které rozhodně stojí za pozornost, spoluprací s festivalem dostává příležitost vstoupit do světa profesionálního divadla. A znovu se ukázalo, že to je šťastné spojení. Bylo zřejmé, že Jonáš Benda, student režie na JAMU, který byl členem Dětské opery Praha, má k dětem jako publiku blízko. S výtvarnicí scény Jitkou Pohořálkovou na jednoduchém principu krabic pomalovaných obrázky jídla, které sólisté všelijak vrší a přeskupují, zvládl klipovitost Ezopotámie a včetně kostýmů Viktorie Vágnerové s vtipnými parafrázemi zvířátek ještě tím posílil její hravost.
Bylo zřejmé, že si adepti sólového zpěvu své vokálně poctivě nastudované party v hudebním nastudování Dominika Pernici s komorním orchestrem, jehož obsazení bylo rozšířeno o akordeon, užívají. Tím spíš, že už Lukáš Sommer do textu libreta zapracoval současný slovník i dnešní reálie a také režie Jonáše Bendy postavy z bajek přibližovala současnosti: vychytralá lasice Kolčava tu je za manažerku, která bez zábran využívá svou ženskou atraktivitu, trojice jejích dcerušek je patřičně nezbedná, vrabčáci ve sportovním a v keckách si své nálety měří na stopkách zavěšených kolem krku.
Z reakcí dětí v hledišti bylo zřejmé, že se s takovými postavami snadno identifikovaly. Bohužel se mnou do Znojma nemohla jet moje osmiletá vnučka, jejíž reakce mi vždy spolehlivě napoví, nakolik se autorům podařilo jejich operami oslovit dětské publikum, na které cílí. Ovšem bouřlivý potlesk, s nímž děti, rodiče i prarodiče na premiéru reagovali, byl spontánní.
Program věnovaný dětem není v rámci Hudebního festivalu Znojmo výjimka. Oceňuji, jak se po celých dvacet let už od svého začátku věnuje i této divácké skupině. Pravidelnou součástí festivalu je koncert malých géniů, na kterém pod patronací Pavla Šporcla vystupují vítězové soutěží mladých talentů (Kocianova Ústí, Heranovy violoncellové soutěže), Husovy sady ožívají dětským hudebním dnem. Jenže to Jiřímu Ludvíkovi, vůdčí osobnosti festivalu, nestačilo. Odvážně vykročil dál a vedle uvádění velké inscenace barokní opery, letos Händelova Julia Caesara v Egyptě, objednává a uvádí nové dětské opery. Loni to byla operní verneovka Lukáše Hurníka Porucha na lodi Nautilus. Zaujala natolik, že ji mezi premiéry příští sezony zařadila liberecké opera Divadla F. X. Šaldy. Uvidíme, jestli o Sommerovu ezopotámskou hříčku také projeví zájem nějaké divadlo. V žánru tak náročném, jakým je právě dětská opera, má až překvapivě početnou konkurenci…
Zoe a Andersen Zdeňka Krále v Litomyšli
…například na jiném letošním festivalu, Smetanově Litomyšli, měla letos premiéru opera Zoe a Andersen Zdeňka Krále.
Zdeněk Král se profiluje jako skladatel klasické i populární hudby (opera Čertův pramen nebo Časožrout v obchoďáku, muzikály Interview, Jednou budem dál, Orfeus Superstar, duchovní cyklus Missa brevis), klavírista, autor dětských knih (Drakouni, Edison) a zpěvníků (Písničky pro malé zpěváčky, Zpěvník s omalovánkami nebo logopedický Žvaní žabák u louže) nebo protagonista pořadu Hýbánky na ČT.D.
Také Zdeněk Král postavil operu na slavném literárním díle, když se během svého pobytu v Dánsku, při kterém spolupracoval se zdejším dětským sborem, inspiroval pohádkami Hanse Christiana Andersena. Ve spolupráci s libretistkou Vendulou Borůvkovou vznikla opera, v níž se pohádky staly součástí příběhu o postižené dívce. Děti však nejsou pouze diváky, ale také interprety. Je zřejmé, že Zdeněk Král má zkušenosti s filmovou a scénickou hudbou pro divadlo a v rámci hudebního stylu blízkému muzikálu umí vystihnout dramatické situace a sestavit je kontrastně tak, aby vzniklo atraktivní zhruba hodinové dílo. Hlavní „roli“ v opeře Zoe a Andersen má sbor, z něhož se průběžně vydělují děti (s mikroporty) pro sólové výstupy.
Hlavní postavou opery je dívka Zoe (Barbora Veselá), která po nehodě nemůže chodit a je odkázaná na invalidní vozík, Vyčítá si, proč se ráno zdržela dočítáním pohádky Malá mořská víla, aby stihla vrátit knihu, zdržela se česáním a pak si při běhu nevšimla auta. Upoutaná na kolečkové křeslo se cítí izolovaná a nerudně reaguje na své spolužáky, kteří se radují z výletu a návštěvy výstavy o mořském světě. Protivné popudlivé Zoe se zle posmívají. Zoe se v představách setkává s panem A, mužíčkem v červeném fraku s cylindrem a hůlkou (Ondřej Kočí). Vyčítá jí, jak pohádkovým postavám ublížila, když stránky knihy pokecala kečupem nebo natrhla list. A konfrontuje ji s příběhy ze svých pohádek – Princeznou na hrášku (Anna Podstawková), Sněhovou královnou (Noemi Kucharczyková), Cínovým vojáčkem (Kryštof Grim), Malou mořskou vílou (Sofie Sireková) a Děvčátkem se sirkami (Krystyna Broda). Zoe si začíná uvědomovat, že se nejen ona, ale i pohádkové postavy dostávaly do neštěstí. Jenže to nevzdávají a přes nejrůznější protivenství se s ním dokážou vyrovnávat. Situace nabývá na dramatičnosti, protože Mořská čarodějnice slibuje Zoe, že ji dokáže kouzlem uzdravit – chce za to její vzpomínky nebo úsměv. Dokonce ani pan A není jednoznačně kladnou postavou, když chce Zoe uzamknout do svých pohádek a láká ji, aby tak unikla svému trápení ve skutečném světě. Zoe se nakonec smíří se svým postižením, nachází cestu ke spolužákům i sama k sobě a opět se dokáže radovat ze života, jakkoli s handicapem.
Kvůli covidové pandemii sice z dánského uvedení Královy Zoe, v anglickém originále Wheelchair Girl, sešlo, ale o operu projevil zájem festival Smetanova Litomyšl a karvinský sbor Permoník. Komorní verze Královy opery s redukcí komorního orchestru na pouze klavírní doprovod měla premiéru na litomyšlském festivalu ve Smetanově domě. Protože ani do Litomyšle se mnou nemohla jet moji osmiletá vnučka, nešla jsem na večerní premiéru, ale až na reprízu následujícího dne dopoledne, při které hlediště zaplnily školní děti, tedy diváci, jimž je opera určená. Vrstevníci interpretů na jevišti ji přijali s bouřlivým nadšením a Zoe i „hodným“ pohádkovým postavám upřímně fandily.
Naprosto zaslouženě. Děti z Přípravného sboru Permoník pod vedením sbormistryně Kariny Grimové zvládly Královu operu Zoe a Andersen excelentním způsobem a dostály své pověsti jednoho z našich špičkových sborů s mezinárodními úspěchy. S obdivuhodnou suverenitou nejen zpívaly, ale i herecky se v nápadité režii Gabriely Petrákové a za pohybové spolupráce Roberta Battistiniho dokonale vžily do svých postav. Napomáhaly jim k tomu výstižné kostýmy Marty Roszkopfové, když si na současné oblečení kraťasy, tričky, pruhovanými podkolenkami a cvičkami oblékaly pohádkové „převleky“. Pestrou mnohotvárnost inscenace podpořila i jednoduchá stupňovitá scéna Davida Baziky se zavěšenými „exponáty“ z podmořského světa, k nimž muž v malířském plášti v průběhu celého představení na bílé plátno zadního horizontu maloval „ilustrace“ k jednotlivým částem děje.
Z obou premiér je zřejmé, že dětská opera nemusí být zjednodušenou zmenšeninou „dospělého“ žánru, ale svébytným divadelním a hudebním tvarem, který v sobě dokáže spojit imaginaci, emoce i aktuální témata. A vypadá to, že série nových dětských oper bude pokračovat. Pro příští rok ji dostal zadanou Aleš Březina. Na jejím uvedení se spojí právě znojemský festival s litomyšlským.
Lukáš Sommer: Ezopotámie
Hudební festival Znojmo, Městské divadlo
Premiéra 20. července 2025
Dirigent: Dominik Pernica
Hudební nastudování: Markus Flodin, František Křepela
Režie: Jonáš Benda
Výtvarnice scény: Jitka Pohořálková
Výtvarnice kostýmů: Viktorie Vágnerová
Světelný design: Martin Krupa
Osoby a obsazení:
Nela Drozdová – Myš / Vrabec 1 (soprán)
Kateřina Burešová – Myš / Vrabec 2 (soprán)
Marie Bednářová – Kolčava (alt)
Andrej Prachár – Sedlák / Vinař (baryton)
Zdeněk Král: Zoe a Andersen
Smetanova Litomyšl, Smetanův dům
premiéra 18. června 2025, recenzována repríza 19. června 2025
Libreto: Vendula Borůvková
Sbormistryně: Karina Grimová
Klavír: Jakub Šotkovský
Režie: Gabriela Petráková
Scéna: David Bazika
Kostýmy: Marta Roszkopfová
Pohybová: spolupráce Roberta Battistini
Přípravný sbor Permoník
