Když si vyzvedávám lístek, dostávám do rukou špunty do uší a žvýkačku. Netradiční uvítací balíček. Odkládám si věci a se vší zvědavostí putuji do dvoupatrového sálu. Fascinuje mě, jak jej rozšiřují zrcadla na jedné stěně, už teď mě prostor pohlcuje. Na baru si povídají performeři dnešního večera (Eva Weibel, Matilde Flor Usinger, Julie Savery, Tereza Holubová, Oliver Zabystrzan, Nicola Mascia a Claude Johann Čierny, Karolína Maťová) a pomalu se připravují na svá místa. Dávám si pro uvolnění pivo, tuším, že dnes překročím svou komfortní zónu. Jako stébel trávy se zachytávám svých dvou přátel, díky nimž nakonec netradičně usedám do první řady. Ještě než odbije osmá hodina večer, již zmíněná osmice mezi námi pochoduje a pohupuje se do rytmu neznějící hudby. Snaží se navodit přátelskou atmosféru, zdraví se svými kamarády. Občas je těžké odlišit aktéry a diváky od sebe, protože extravaganci v oblečení se meze nekladou. Jsme zkrátka na ravu.
Postupně se však aréna uzavře, ve středu prostoru bez jakéhokoliv zvuku nebo rytmu začnou performeři tancovat. Působí to jako sraz outsiderů: zatímco my diváci jsme nehybní jako sochy, oni hýří energií bez zdroje – bez hudby. Rave je stav v tranzu. Rave je hra. Všichni působí uvolněně. Postupně však začnou být ve svém výstupu intenzivnější, narušují prostor diváků a snaží se je svým pohybem nabít, ne-li vyprovokovat k interakci. Jedna z performerek se postaví za zvukařský pult a džungle začíná žít svým životem.
Každý performer je zde sám za sebe. Taneční kreace dělá nehledě na druhé, jak se mu zlíbí. Jeden se točí kolem sloupu, zatímco druhý dokola podlézá pult DJ a třetí pobíhá od jednoho konce sálu k druhému. Rave je svoboda. Všichni působí, jako by byli v jiném časoprostoru. Sledujeme těla, která explodují, dostávají do čím dál silnějšího tranzu a začínají mezi sebou kooperovat. Celý taneční tvar nabývá na animalitě a erotičnosti. Zvláště, když se performeři nahrnou k sobě na bar a začnou se propojovat žvýkačkami. Navzájem si je od sebe odkusují, nebo je na sebe navzájem lepí. Vybaví se mi Another EAO´s solo, které se odehrálo v rámci Y events v Divadle X10, kde vystupoval samotný Eduard Adam Orszulik, který byl téměř dvě hodiny zapletený do sítě a pohyb mu diktoval set DJ. I zde dochází k propojování skrze žvýkačky a snahu dávat tělu hranice, nebo je naopak bořit v souladu s dynamikou čím dál silnější hudby.
Najednou se z osmice stává masa, která se rozhodne mít nad celým Fuschsem2 kontrolu. Míří do druhého patra a na zábradlí zavěšuje kondomy naplněné vodou, takže některým divákům visí nad hlavami. Jsem ráda, že jsem na druhé straně. Orszulíkův rave hýří tekutinami, vodou, potem i slinami, a hlavně nahotou. Nakonec dochází k obnažení nejen místa, ale i performerů, svršky a voda z balónků létají vzduchem. Na podlaze to klouže, džungle se rozrůstá, až je pro diváka nepřehledná. Teď už je to jenom o prožitku účinkujících, pokud nemíníte participovat.
Cítím se zde nepatřičně, stroboskop dává stopku mému toku myšlenek. Na jedné straně podléhá performerka jakési panické atace, zatímco v popředí u pultu mezi sebou bojují dva tanečníci přehlcení agresí a další člověk usedá do nákupního vozíku, ve kterém pak projíždí mezi ostatními účinkujícími. Rave má různé podoby. Představuje 2v1, šílenství i terapii. Jako by se za chvíli měl Fuschs2 otřást mezi svými základy, což předznamenává zvěst budoucího ticha. To skutečně zanedlouho přichází, abych mohla po zbytek večera přemýšlet nad samoúčelností této ničím řízené performance.
Synesthetic Flesh
Choreografie: Eduard Adam Orszulik
Spoltvůrci: Eva Weibel, Matilde Flor Usinger, Julie Savery, Tereza Holubová, Oliver Zabystrzan, Nicola Mascia a Claude Johann Čierny, Karolína Maťová
Premiéra: 12. 6. 2025, Fuchs2
