Politická nestabilita, terorismus, chudoba i přírodní živly jsou jedněmi z hlavních důvodů odchodu obyvatel z této východoafrické země. Odchod je ale pouze prvním (ne ale méně odvážným) krokem. Co se děje poté, co cítí člověk, jenž opouští svou zemi? Kam tihle lidé jdou, čemu věří a co se odehrává uvnitř jejich myslí? Pochopí asi jen ten, kdo byl násilně vysídlen nebo přinucen opustit svou vlastní zemi, komunitu, kulturu i tradice.
O tom všem je Vagabundus – projekt Idia Chichavy (mosambického tanečníka a choreografa), který byl v rámci festivalu Tanec Praha uveden ve 3 reprízách. Dohromady třináct tanečníků, tanečnic i zpěváků a zpěvaček na jevišti zhmotňuje rozdílnost a zároveň možnost koexistence tradic s novými současnými tanečními prvky. Přináší svůj vlastní pohled na exotiku jejich země, propojují diváky, upozorňují na úskalí globalizace, migrace, kosmopolitní společnosti, ale především obsahují nevídanou energii, radost, vibraci a pocit sdílení svého příběhu s diváky v sále. Sdílení kulturních kořenů a tradic přetrvávající v mladých lidech je jedním z témat, jež choreografií prostupují.
Tanečníci se pohybují jako jedna masa, jedno tělo. Funkčním principem, na němž je Vagabundus postaven, je prolínající se začleňování a vyčleňování jedince z této masy. Princip, který mě vede k úvaze nad individualismem a v jeho protikladu stojící komunitností a bytí součástí většího celku. Je člověk prchající ze země svébytnou individualitou? Nebo jen kusem, číslem z množiny, bez důrazu na jeho osobní individuální příběh? Potřebuje svou komunitu? A na kolik balanc mezi integritou a socializací tvoří spokojenost lidské bytosti (ať už je v krizové nebo pohodlné životní situaci)?
Lze lidské subjektivní prožitky vůbec někomu sdělit, nebo jsme na ně skutečně sami a nikdo není schopen nás plně pochopit? Asi ne ve stech procent, nicméně v případě sdílení kultury země původu bude komunita silným činitelem.
Choreografem Vagabundu je Idio Chichava – tvoří jej tak, aby byl věrný charakteru tanečníků, s nimiž pracuje. Není tedy divu, že Vagabundus je živelný, hlasitý, dynamický a vokálně-taneční často se měnící tvar. Využívá již zmíněnou masu a její sílu. Jednoduchý pohyb znásobený třináctkrát vytváří monumentalitu pohybu, která ve spojení s hlasitým hlasovým doprovodem působí až sakrálním dojmem. V okamžiku, kdy pode mnou vibruje i židle, na níž sedím, mě napadá, že by Vagabundu slušel prostor středoevropského chrámu, který by zážitek svou akustikou dokázal ještě posílit. Kontrast mezi divokostí a pravidly, na nichž sakrální stavby stojí, by posílil rozdílnost, ale také umocnil jeho efekt.
Zmnožování jednoduchého pohybu, kanonizace, ale i individuální taneční či pěvecký part jsou nejvýraznějšími způsoby práce, které pozoruji. Jednoduchost a opakovatelnost pohybu je zároveň vhodným principem pro zapojení diváka, k němuž především v závěru skutečně dochází. Nástroj, jenž má (jako u mnoha jiných komunitních projektů) potenciál vtáhnout do choreografie i nezúčastněné kolemjdoucí bez větší taneční zkušenosti.
Vagabundus přináší kousek Afriky do Evropy, zároveň ukazuje barevnost, rozmanitost, sebejistotu i zranitelnost a v jejím protikladu sílu lidského těla. Je hravý, veselý, energický, ale i smutný a temný. Je mocný svou kompaktností a využitím těch nejsilnějších stránek jednotlivců i skupiny. Přináší hru i hluboko ukryté bolestivé emoce a servíruje je divákovi žijícímu v evropském blahobytu a bezpečí. Otevírá otázku boje člověka o své místo ve své zemi i mimo ni. A i když je Mosambik vzdálený tisíce kilometrů, na jeden večer byl na dosah ruky a nejen já jsem měla možnost být na chvíli jeho součástí na jevišti s tanečníky, jejichž hlas rozezněl minimálně jedno divadlo.
Vagabundus
Koncept a choreografie: Idio Chichava (MZ)
Účinkující: Açucena Chemane, Arminda Teimizira, Calton Muholove, Cristina Matola, Fernando Machaieie, Judite Novela, Martins Tuvanji, Mauro Sigauque, Nilégio Cossa, Osvaldo Passirivo, Patrick Manuel Sitoe, Stela Matsombe, Vasco Sitoe
Lighting design: Phayra Baloi
Psáno z reprízy 3. 6. 2025 v rámci festivalu Tanec Praha.
