
Kdy a kde jste se narodila?
Narodila jsem se 16. září 2003 v Mělníce, kde jsem i vyrůstala.
Řekněte nám něco o vaší rodině a jejím vztahu k hudbě…
Moje rodina je velmi úzká. Vyrůstala jsem s mamkou a s prarodiči z matčiny strany. Nikdo z nich se hudbě nevěnuje. Moje maminka moc ráda zpívá, ale bohužel nemá hudební sluch. Moji prarodiče z otcovi strany hudební talent měli. Babička hrála na klavír a děda hrál na housle, takže hudební schopnosti mám nejspíš od nich. Každopádně díky podpoře mojí maminky a její lásce k hudbě jsem mohla rozvíjet své nadání a zálibu ve zpěvu.
Jaké byly vaše hudební začátky?
Od první třídy jsem působila ve sboru a tanečním souboru ZUŠ Mělník. Ve čtvrté třídě jsem si splnila sen a začala zpívat sólově. Zároveň jsem začala studovat hru na pozoun. Tento nástroj mě zcela okouzlil. Skrz píli, podporu a moji lásku k hudbě se mi začal pomalu otevírat hudební svět. Pro celou moji rodinu to byl zcela neznámy styl života, který nás ale nesmírně obohacoval. Když jsem v roce 2018 vyhrála celostátní soutěž, byla to pro mne veliká čest a překvapení. Od té doby všichni počítali, že půjdu na konzervatoř kromě mne. Nakonec jsem přijímačky zkusila a v roce v 2019 jsem začala studovat na Pražské konzervatoři klasický zpěv a hru na pozoun.
Proč jste si nakonec vybrala právě svůj obor?
Popravdě do dnešního dne nevím. Myslím, že to je souhra okolností a náhod spojené se štěstím. V zásadě si zkrátka ráda často zpívám. Nezáleží mi jestli pro dav lidí a nebo jenom pro mé kytičky na parapetu. Zpěv vnímám jako jeden z mých hlavních komunikačních projevů. Je to vášeň, která mě doprovází celým životem. Napomáhá mi k prožívání různých situací a emocí. Zpívám si čistě z touhy a pro radost. To je to moje PROČ.

Pamatujete si své první veřejné vystoupení? Jak na něj vzpomínáte?
Svoje první sólové vystoupení si pamatuji. Vystupovala jsem na vernisáži v mělnické radnici. Zpívala jsem písničku z pohádky Popelka a byla jsem velmi nervózní. Po dozpívání jsem, ale cítila, že i skrz předcházející nervozitě mě koncert nesmírně motivoval. Rozhodla jsem se, že se budu zdokonalovat a pomocí mého zpěvu dělat lidem radost.
Jací byli vaši dosavadní učitelé a jaké s nimi máte zkušenosti?
Mé začátky zpěvu vedla Lenka Knechtová, která je do teď něco, jako moje hudební maminka. Myslím, že jsme si navzájem změnili způsob a pohled na život a já jsem ji za všechno velmi vděčná. První roky na Pražské konzervatoři jsem studovala u paní prof. Ludmily Novákové a nyní studuji u prof. Moniky Brychtové. Jsem moc ráda, že se mě ujala a vrátila ten správný drive k zpěvu. Myslím si, že pod jejím vedením jsem udělala velký kus práce. Na hodiny se vždycky těším a je krásné s jakou láskou a vášní paní profesorka zpěv vyučuje. V tom mi je její výuka velmi sympatický.
Účastnila jste se různých hudebních soutěží. Jaké soutěže to byly, kterých si považujete nejvíce a jaký pro vás měly přínos?
Pěvecké soutěže beru vždy s nadhledem. Účast na nich beru jako další zkušenost. Někdy odcházím s krásnou cenou a někdy jenom s inspirací na nový repertoár. Samostatné ceny pro mne, ale nebyly nikdy velkým přínosem. Mnohem víc oceňuji zpětnou vazbu od posluchačů, nebo pochvalu od své profesorky.
- 1. cena Allegro
- 2. Cena Pražský pěvec
- 3. cena Duškova pěvecká soutěž
- 2. cena Karlovarský Skřivánek
- 2.cena Ústřední kolo žáků uměleckých škol České republiky zpěv
- 1. cena Ústřední kolo žáků uměleckých škol České republiky Pozoun
- 2. Cena Pražský pěvec
- 1. cena Pěvecká soutěž Olomouc
- 1. cena Písňová soutěž Bohuslava Martinů
- Cena Pražského filharmonického sboru

Co považujete za svůj největší úspěch?
Za největší úspěchy řadím koncerty z kterých lidi chodí šťastní a obohaceni emocemi (at’ už jsou jakékoli), které zpěvem předávám.
Jaký je váš profesní vzor?
Profesní vzor nemám, ale obdivuji všechny muzikanty, kteří provozují hudbu s radostí, pokorou a láskou.
Kam byste to chtěla ve svém oboru dotáhnout?
Můj dětský sen je zpívat s Českou filharmonii. Konkrétní cíle zatím nemám, ale jsem otevřená všem možnostem a příležitostem. Momentálně chci primárně rozvíjet a rozšiřovat své znalosti a schopnosti v oboru.
Jakou hudbu provozujete nejraději?
Nejraději zpívám skladby, které mě profesně posouvají a já se na nich něco nového naučím. To mě baví.
Jakou hudbu ráda posloucháte?
Moje hudební paletka je velmi různobarevná, ale s klidnou duší mohu napsat, že jsem zamilovaná do tří velikánů – W. A. Mozarta, A. Dvořáka a V. Matušky.
Jak trávíte volný čas a jaké jsou vaše mimohudební koníčky?
Miluji posedávání v kavárnách se svými nejbližšími. Mimo to ráda sportuji. Dělám pravidelně jógu, běhám, plavu a tančím. Mimo to zkouším ráda i nové sporty jako je box, tenis, K2 atd. Občas si zajdu na hodinu keramiky, kde často úplně vypnu a to je někdy taky potřeba.

Co vám dokáže udělat největší radost?
To je velmi jednoduchá otázka. Největší radost mi dělá sluníčko, kytičky a čokoláda.
Jaké je vaše největší přání?
Mé největší přání je dělat aktivity, které mě naplňují a dávají mi mysl. Mít kolem sebe své blízké a být zdravá.
Přejeme hodně štěstí a úspěchu ve vašem osobním i profesionálním životě!
Slovo profesorky Moniky Brychtové:
Vendulka Sládečková je všestranně talentovaná dívka. Je velmi muzikální a pohotová, k tomu pilná a při studiu pečlivá. Je mi radostí ji směřovat a vést radami ke zpívání. Na její stříbrný, zářivý soprán a srdíčko na dlani se vždy těším. Je z těch muzikantů, kteří vám ukáží nejen bravuru svých technických dovedností, ale dají do zpěvu i kus sebe sama, své duše.
Přeji Vendulce, aby při ní stálo štěstí a mohla svým talentem rozdávat radost krásnou hudbou.
Vendula Sládečková je česká sopranistka, která se narodila 16. září 2003 v Mělníce. (Přečtěte si více…)