„S radostí jsem přijala nabídku FOKu přednést s Orbis triem vokálně-instrumentální suitu Sedm romancí na básně Alexandra Bloka Dmitrije Šostakoviče. Vracím se k této skladbě po mnoha letech a je pro mě přímo dobrodružstvím objevovat, kam se můj hlas za tu dobu posunul. Šostakovičova nezaměnitelná esence výraziva, verše plné symbolismu a tragiky, čtyři hlasy navzájem se proplétající tvoří dohromady úžasné dílo,“ říká Alžběta Poláčková.
S poezií Alexandra Bloka se Dmitrij Šostakovič seznámil již v dětství prostřednictvím učitelky Marie Stojuninové, která se svými žáky pořádala hudebně-literární pásma, organizovala exkurze po místech spjatých s pobyty slavných osobností a seznamovala děti s díly Puškinovými, Gogolovými, Dostojevského a dalších. Hudební cyklus na básně symbolistického básníka Alexandra Bloka vznikl na základě prosby Mstislava Rostropoviče o skladbu pro manželku, sopranistku Galinu Višněvskou. Šostakovičovy písně jsou poznamenány chmurnou předtuchou; předčasně zesnulý Alexander Blok se stal obětí sovětské byrokracie.
Alžběta Poláčková je sólistkou Národního divadla v Praze od roku 2003, kde o rok dříve debutovala jako Zerlina v Mozartově Donu Giovannim. V roce 2015 debutovala v pařížské Opéra national v úloze Druhé žínky ve Dvořákově Rusalce. Následoval debut s BBC Symphony Orchestra pod taktovkou Jiřího Bělohlávka. Spolu s triem ArteMiss nahrála vokálně instrumentální suitu Dmitrije Šostakoviče. Sopránovým sólem se podílela na supraphonské nahrávce Janáčkova Věčného evangelia s dirigentem Tomášem Netopilem z roku 2014. Úspěšně se zúčastnila několika mezinárodních pěveckých soutěží, mimo jiné získala 1. cenu a Cenu Emy Destinnové v Londýně na soutěži Anglo-Czechoslovak Trust.
Národní galerie v Praze poskytuje návštěvníkům koncertů Obrazy a hudba, kteří se prokáží zakoupenou vstupenkou, 50% slevu na vstupném do stálé expozice nebo na krátkodobou výstavu, v níž je vystaveno umělecké dílo, které je předmětem doprovodné přednášky.
Slovo dramaturga Martina Rudovského: „Vokálně instrumentální suita pro soprán, housle, violoncello a klavír s názvem Sedm romancí na básně Alexandra Bloka se poprvé objevila na veřejnosti v roce 1967 a patří k vrcholným dílům Šostakovičovy vokální tvorby. Šostakovičova hudba je často ponurá a zádumčivá, ale je také prostoupena velkou moudrostí a nadějí v lepší budoucnost světa. Ačkoli je cyklus vystavěný jako jeden celek, každá z písní disponuje charakteristickým barevným odstínem a vlastní silnou hudební i literární výpovědí. Liší se i z hlediska instrumentace. Všichni čtyři interpreti se na jevišti sejdou poprvé až při poslední z písní, s příznačným názvem – Hudba.“
