Mezinárodní spolupráce
Ze všech čtyř zemí byli nejen autoři kompozic vytvořených přímo pro projekt Sounds of Diversity, ale také šestnáctičlenný orchestr pod taktovkou polského dirigenta Szymona Bywalce, v němž každou zemi zastupovali čtyři hráči.
Jelikož jde o prožívání hudby všemi smysly, zastoupeny byly také další oblasti umění – tanec a světelný design. Tři tanečníci v choreografii Jany Ryšlavé tvořili ke statické části pódia s orchestrem kinetickou složku, další dimenzí projekt obohacoval světelný design Piotra Ceglarka a v celkové režijní koncepci brněnského režiséra Martina Modrého se diváci mohli nechat unášet na řece imaginace a vlastního prožívání.
Pořadí čtyř skladeb vytvořených pro tento projekt bylo pečlivě dramaturgicky zvoleno. Skladby zaznívaly bez přerušení a bez potlesku, v jednom bloku trvajícím něco málo přes hodinu. Neztratilo se tak napětí a celkový tah jednolitého hudebního proudu.
Hudební cesta od rytmu slova k abstrakci zvuku
Úvodní Grande Valse Brillante polského skladatele Przemysława Schellera nás pěkně „roztančil“. I když z valčíkového rytmu či doprovodu zůstaly ve skladbě pouze náznaky. Spíše to byl „zadrhávající se valčík“. Stejně jako se zadrhávala hudba, zadrhávaly i pohyby tanečníků. Ze všech čtyř byla tato skladba sémanticky nejzatíženější, využívala dochovanou nahrávku úryvku z básně Juliana Tuwima Polské květy v jeho vlastní autentické interpretaci. Již samotný rytmus ukryt v interpretaci básně byl pro Przemysława Schellera hybnou silou ke zkoumání vztahů zvuk – rytmus – slovo – význam. Byla to velmi dobrodružná a pestrá výprava, na kterou nás s sebou skladatel vzal.
Velmi jasný návod k poslechu svého díla Šestý smysl nám dala i ostravská autorka Petra Šuško. Ta k jednotlivým smyslům, které se jí staly inspirací k dílu, přiřadila i citáty světových osobností a posunula tak dimenzi vnímání těchto smyslů zase o kousíček dále. Vizuálně nejvýrazněji působilo asi znázornění smyslů chuť a čich, které se propojily v okamžiku, kdy tanečníci začali loupat mandarinky a nabízet je divákům a jejich vůně provoněla celý sál. Hudební struktury Petry Šuško jsou vždy velmi invenční, často obsahují divoké rytmy, pracováno je s opakujícími se a obměňovanými patterny. Hudba je to nápaditá a bohatá a nikdy posluchače nezačne nudit. Po hudební (nikoli však prvoplánové a polopatistické) exkurzi základními smysly (zrak, sluch, čich, hmat, chuť), nás Petra Šuško přivádí k pro ni zásadnímu smyslu – intuici – a přes ni do stavu „Flow“, který je pojítkem k další kompozici.
Skladba maďarského skladatele Viktora Molnára The Zone z prožitku „Flow“ vychází. Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak se dostat do „Zóny“, je naučit se správně používat své tělo. Předpokladem dosažení tohoto stavu je jednota těla a ducha. Skladba má mostní formu, kterou s oblibou používal při skládání i Béla Bartók. V případě Viktora Molnára je to forma A-B-C-D-C-B-A, kdy krajní části A představují stav nejvyšší bdělosti a prostřední část D naopak stav nejniternější a nejhlubší. Také Molnár nabádá k důvěře ve vlastní intuici.
K totální abstrakci se dostáváme ve skladbě Mateje Slobody Consonanze Stravaganti e lumi danzanti (Extravagantní konsonance a tancující světla), v níž autor vychází ze zajímavých harmonií v prostoru přirozeného ladění a nechává se inspirovat novými, nečekanými souzvuky. Také názvem skladby odkazuje autor na historickou souvislost, kterou si však lehce upravuje k obrazu svému.
Multimediální souhra zvuku, světla, pohybu a výtvarného umění
Tanečníci Jana Ryšlavá, Lucia Bielik, Radoslav Piovarči i light design Piotra Ceglarka byli pojítkem mezi všemi událostmi. Tvořili červenou nit, s hudebními událostmi buď splynuli, nebo vytvářeli kontrasty, další plány, z tanečníků reagovali buď všichni, nebo sólisté, vznikalo zvláštní napětí mezi všemi složkami, které působilo velmi dobře a vytvořilo z projektu skutečně multimediální dílo, kdy jedna složka bez druhé je neoddělitelná a působí jen v součinnosti všech.
Velmi se mi líbil průběh od sémanticky nejzatíženější skladby na začátku – Grande Valse Brillante Przemysława Schellera – přes půvabný Šestý smysl Petry Šuško, kde text a jeho obsah hraje také ještě významnou roli (názvy smyslů a citáty ke každému z nich), až k oproštění od textu v částečné abstrakci v The Zone Viktora Molnára, kde však je ještě výrazná forma, až k úplnému bezčasí a pro mne osobně skutečnému naplnění obsahu slov Flow a Wellbeing. Až teprve v kompozici Mateje Slobody Consonanze Stravaganti e lumi danzanti to pro mne bylo to správné vyčištění mysli. Tanečníci už si také sedli a stali se součástí orchestru a „nerušili“. A to byla na poměry skladeb Mateje Slobody ještě hodně diferencovaná skladba. Každopádně byla ze všech čtyř skladeb nejstatičtější a dovedla posluchače k závěrečné hudební lázni doplněné pouze světelným designem.
Podobně jako měla mostní formu skladba od Viktora Molnára, také celý koncert byl jedním velkým obloukem od valčíku k valčíku. I když ve skladbě Mateje Slobody by valčík asi nikdo nehledal, sám autor mi prozradil, že v ní latentně přítomný je.
Ráda bych ale zmínila ještě ostravský specifický bonus, kterým se může pyšnit jen málokteré město. Jedná se o kreativní nálož v podobě kreslíře Václava Šípoše, který s oblibou navštěvuje podobné projekty a spontánně během nich tvoří. Výsledkem pak bývá celý skicák děl vytvořený tímto umělcem během produkce. Tato díla bývají krátce vystavena, prohlédnuta posluchači a povětšinou rozdána účinkujícím umělcům. Pro mne osobně je sledování práce Václava Šípoše vždy fascinující. A do projektu Sounds of Diversity také skvěle zapadající. Proto si myslím, že nic nemůže celý projekt vystihnout lépe, než kresby a fotografie Václava Šípoše, které zde přikládáme.
Projekt se uskutečnil ještě 6. března 2025 od 19:00 hodin v Akademii Muzyczne im. K. Szymanowskiego v Katovicích a během podzimu 2025 jej organizátoři představí také v Budapešti a Žilině.
Sounds of Diversity
5. března 2025, 19:00 hodin
City Campus Ostravské univerzity
Program
Przemysław Scheller: Grande Valse Brillante, premiéra (2025)
Petra Šuško: Šestý smysl, premiéra (2025)
Viktor Molnár: The Zone, premiéra (2025)
Matej Sloboda: Consonanze stravaganti e lumi danzanti (2025)
Inscenační tým
Martin Modrý – režie
Jana Ryšlavá – pohybová koncepce
Piotr Ceglarek – light design
Účinkující
Jana Ryšlavá, Lucia Bielik, Radoslav Piovarči – tanec
Sounds of Diversity Ensemble
Szymon Bywalec – dirigent
