Když se tento týden britský premiér Sir Keir Starmer zmínil, že když se cítí sklesle, poslouchá Šostakoviče, napadlo mě, jestli si nepustil stejnou nahrávku jako já. V životě je mnoho chvil, které mě donutí sáhnout po Šostakovičovi a málokdy jsem zklamán nějakým provedením – ale rozhodně mě žádné nikdy nerozčílilo, jako toto.
Nejprve k pozitivním aspektům – Filharmonie Oslo je prvotřídní orchestr s vynikajícími dechovými sólisty a skvělou pracovní morálkou. Norští zvukaři jsou poměrně zruční a střihači a editoři odstranili z těchto živých nahrávek z roku 2023 veškeré rušivé vlivy publika.
Problémem je ten, jenž tříme taktovku – k součtu lidských zkušeností v těchto pohnutých symfoniích, napsaných v době stalinského teroru, nemá čím přispět. Šéfdirigent Klaus Mäkelä je v současnosti nevyhledávanějším dirigentem na světě. Osmadvacetiletý Fin je hudebním ředitelem v Oslu a Paříži a chystá se převzít otěže v Amsterdamu a Chicagu. Talentovaný? Nepochybně… Měl by dirigovat takové skladby? V žádném případě.
Málokdy jsem svědkem toho, že by Pátá symfonie z roku 1937 byla zahrána s takovými výkyvy a s takovým nedostatkem hloubky. Je zřejmé, že dirigent partituru četl, ale je nepravděpodobné, že by prostudoval další související materiál, natož skutečně porozuměl jejímu obsahu. Téměř na každém místě této symfonie se objevují důležité významové odstíny, komplikované skladatelovým sklonem k ironickým protikladům a vtipům. Po žádném z těchto prvků zde není ani památky a ještě méně jich je slyšet v dalších dvou symfoniích.
Zesnulý Bernard Haitink, který po sobě zanechal několik strhujících Šostakovičových nahrávek, říkával, že dirigent nemusí o skladatelově životě a tragédiích vědět příliš mnoho, protože vše je v partituře. To je legitimní názor, ale pokud dirigent nepřinese originální vhled, celá taková etuda nemá smysl. Vhled, který vychází z hluboké reflexe a životní zkušenosti. Klaus Mäkelä se ve svých 28 letech u Šostakoviče omezuje na živou povrchnost. Podruhé jsem se musel do poslechu nutit.
Doufám, že pro pana premiéra je tu lepší servis. Doporučuji týmu sira Keira, aby si příště, až bude potřebovat pořádnou šostakovičovskou očistu, poslechl jednu z Petrenkových liverpoolských nahrávek. To je opravdový nářez, na který hned tak nezapomene.
Album na Spotify:
Shostakovich Symphonies 4,5 & 6: CD
Dmitrij Šostakovič: Symfonie č. 4 c moll, op. 43 (I. Allegretto poco moderato, II. Presto, III. Moderato con moto, IV. Largo, V. Allegro)
Dmitrij Šostakovič: Symfonie č. 5 d moll, op. 47 (I. Moderato, II. Allegretto, III. Largo, IV. Allegro non troppo)
Dmitrij Šostakovič: Symfonie č. 6 h moll, op. 54 (I. Largo, II. Allegro, III. Presto)
Oslo Philharmonic
Klaus Mäkelä – dirigent
Label: Decca
Datum vydání: 14. srpna 2024
Hodnocení Normana Lebrechta: *
