Opera PLUS
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
  • Více
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Klasika
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Postřehy
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
    • Týden s Tancem
Reading: Ve věku 99 let zemřel tanečník a choreograf Miroslav Kůra
Share
Opera PLUSOpera PLUS
Font ResizerAa
Hledat
Mobilní menu s elegantní animací
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
Přidejte se největší komunitě o klasické hudbě Přihlásit
Sleduj Nás
© Opera PLUS 2025 - Všechna práva vyhrazena
Chystá seTanecZ domova

Ve věku 99 let zemřel tanečník a choreograf Miroslav Kůra

Ve věku 99 let zemřel v sobotu tanečník a choreograf Miroslav Kůra. ČTK o tom informovala jeho dcera Jana Kůrová. Miroslav Kůra, který patřil k našim nejlepším tanečníkům, na divadle ztvárnil více než 50 rolí, další desítky inscenací nastudoval jako choreograf na domácích i zahraničních jevištích. V roce 1995 Kůra obdržel Cenu Thálie za celoživotní mistrovství.

ČTKredakce
Published: 12/11/2023
Share
6 Min Read
SHARE
Labutí jezero – 11. 2. 1955 Olga Skálová (Odetta), Miroslav Kůra (Princ), foto Jaromír Svoboda

První taneční kroky se brněnský rodák Kůra učil v tamní baletní škole Iva Váni Psoty a už jako šestnáctiletý student obchodní akademie začal tančit v baletním souboru Národního divadla v Brně. Za války byl nuceně nasazen v Německu a do rodného města se vrátil po osvobození, krátce před příchodem legendárního choreografa Saši Machova. Ten objevil Kůrův talent a později pro něj vytvořil řadu choreografií.

S přestávkami působil Kůra tři desetiletí v Národním divadle v Praze, kde excelentně tančil Prince v Šípkové Růžence, Romea v Romeovi a Julii, Sólo v České suitě, Černého myslivce ve Viktorce nebo Prince v Labutím jezeře. V ND byl v letech 1974 až 1978 i šéfem baletu a léta choreografem. V 60. letech působil jako šéf baletu a choreograf v divadle v Brně, s nímž získal Medaili d´Or, cenu Vincente Escudero za nejlepší inscenaci a originální choreografii Labutího jezera ve Španělsku.

Othello – 6. 2. 1959, Miroslav Kůra (Jago), Viktor Malcev (Othello), (zdroj Archiv Národního divadla)
P. I. Čajkovskij: Labutí jezero – Věra Ždichyncová (Kněžna), Miroslav Kůra (Princ) – ND Praha 1951 (zdroj archiv ND Praha)
Jarmil Burghauser: Sluha dvou pánů – Miroslav Kůra (Truffaldino) – ND Praha 9.5.1958 (foto archiv ND Praha/Jaromír Svoboda)
Pas de quatre – Miroslav Kůra a Jarmila Manšingerová (foto archiv Petra Weigla)
M. Ravel: Daphnis a Chloe – Olga Skálová a Miroslav Kůra – ND Praha 1960 (foto Jaromír Svoboda)
Istar – 29. 5.1964 M. Drottnerová (Istar), M. Kůra (Tammuz) ND Praha (foto Jaromír Svoboda)
Miroslav Kůra jako Romeo (1950)
Dafnis a Chloe – 13. 2.1960 Miroslav Kůra (Dafnis) (foto Jaromír Svoboda)
Bachčisarajská fontána – 5.11.1954 Miroslav Kůra (Václav) (foto Jaromír Svoboda)
Labutí jezero – 11. 2.1955 Miroslav Kůra (Princ), Jarmila Manšingrová Odilie)
Labutí jezero – 26. 1. 1951, Naďa Hajdašová (Odetta), Miroslav Kůra (Princ)
Miroslav Kůra

Podle muzikologa a publicisty Jiřího Pilky patřil Kůra mezi nejvýznamnější tanečníky v historii českého baletu. „Nikdy neměl vymezený svůj obor. Vedle klasických rolí, v jejichž náročných variacích uplatňoval kultivovanou a virtuózní techniku, ztělesňoval úspěšně také charakterní role s osobitými hereckými konturami i vynikajícím způsobem interpretoval komediální postavy. Všechny jeho role měly vzácnou přesvědčivost, pravdivost, lidský a estetický rozměr,“ napsal Pilka. Jeho vyjádření ČTK poskytla Kůrova dcera, tanečnice Jana Kůrová.

Předním sólistou baletního souboru Národního divadla v Praze se stal roku 1949. Významný český choreograf Saša Machov pro něho vytvořil mnoho pozoruhodných choreografií. Na zásah ministra kultury Zd. Nejedlého byl r. 1951 nespravedlivě odvolán z Národního divadla a v následujících letech (1951–1953) působil jako sólista a choreograf v Košicích, poté ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. V letech 1955–1956 studoval na slavné Akademii baletního umění Agrippiny Vaganové v Sankt Petěrburgu (tehdy Leningradu) pod vedením vynikajícího pedagoga Alexandra Puškina. V roce 1958 se podílel na přípravě a realizaci programu Laterny magiky při světové výstavě EXPO 58 a spolupracoval s Alfrédem Radokem.

Těžištěm jeho tvorby bylo působení ve Státním divadle v Brně (nyní Národní divadlo Brno) a v Národním divadle v Praze. Do Brna se vrátil několikrát (1945–1946, 1948–1949 jako první sólista, 1964–1973 jako choreograf a jako šéf baletu 1964–1966 a 1970–1973). V letech 1966–1967 byl šéfem baletu v Makedonii (Skopje). Do Národního divadla v Praze se vrátil jako první sólista roku 1954 a působil zde až do roku 1964. V roce 1973 podepsal smlouvu jako choreograf a od následujícího roku zastával post šéfa baletu. Na svoji žádost ukončil šéfování v roce 1978, ale s Národním divadlem dále spolupracoval jako choreograf do roku 1991.

Vystupoval a choreografie vytvářel v různých zemích: Španělsko, Itálie, Německo, Nizozemsko, Belgie, Polsko, Kolumbie, Maroko, Japonsko a mnoho dalších. Výrazně přispěl k rozvoji baletu v naší republice. Jeho první choreografií byl baletní triptych Rapsodie v modrém, Bolero, Petruška. Rovněž jako první u nás uvedl baletní představení Giselle v originální verzi podle Mariuse Petipy ve Státním divadle v Brně. Inscenoval mnoho baletních titulů, tvořil choreografie i pro operní, operetní a činoherní představení. Dále spolupracoval na televizních a filmových dílech jako například Ze života umělce, Víly (filmová adaptace baletu Giselle), Pas de Quatre (filmová adaptace baletu Labutí jezero) a mnoho dalších.

Umělecká ocenění M. Kůry: Labutí jezero – 1969 Medaile d’Or, cena Vincenta Escudero (Španělsko); Romeo a Julie – 1972 Grand Prix, d’Italia of RAI (Itálie), za televizní inscenaci (choreografie); The Birds – 1978 Choreography Prize (Japonsko); The Nutcracker (Louskáček) – 1986 State Prize of The World Doctor Society (Itálie); 1995 Cena Thálie za celoživotní dílo.

Jeho manželkou byla emeritní primabalerína Jarmila Manšingrová, dcerou Jana Kůrová, rovněž úspěšná primabalerína.

TAGGED:Balet Národního divadlaMiroslav KůraNárodní divadlo
Share This Article
Facebook Email Print
Share
Previous Article Filharmonie Bohuslava Martinů přijme hráče do skupiny I. houslí
Next Article Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK: Star Wars & Planety, 9. listopadu 2023, Obecní dům – Tomáš Brauner a Zuzana Rzounková (foto Petr Dyrc) Mezihvězdný symfonismus v brilantním podání Symfonického orchestru hl. m. FOK
5 1 vote
Article Rating
Odebírat
Přihlášení
Upozornit na
guest
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Opera PLUSOpera PLUS
Sleduj Nás
© 2025 Opera PLUS
wpDiscuz
Vítejte zpět!

Přihlášení k účtu

Username or Email Address
Password

Zapomenuté heslo?

Not a member? Sign Up