S atraktivním programem z ensalad Matea Flechy, španělských villancicos a instrumentálních skladeb 16. století vystoupil ansámbl Cantoría na festivalu Letní slavnosti staré hudby. Čtveřice pěvců ukázala dobrou sezpívanost a schopnost získat si publikum. Špičkových kvalit však nedosahuje.
Ansámbl Cantoría fungující v základu jako pěvecké kvarteto sestavil v roce 2016 tenorista a umělecký vedoucí Jorge Losana, který má mimo jiné za sebou studia na Schole Cantorum v Basileji, z mladých zpěváků sbírajících zkušenosti na poli staré hudby. Ansámbl byl podpořen několika rozvojovými programy pro nadějné umělce, čehož nedávným plodem je i zatím jediné CD souboru s ensaladami Matea Flechy staršího, vydané Centre Culturel de Rencontre de Ambronay.
Ensalada je vokální forma španělské provenience mísící s dramatickým vývojem světské (často satirické) náměty s úryvky duchovních či liturgických textů, skladebné postupy i jazyky (španělštinu a latinu). Tyto kuriózní skladby obsahující citace lidových melodií nebo aluze na oblíbené madrigaly takových autorů, jako byl třeba Clément Janequin, se zřejmě zpívaly v době velkých svátků, zvláště Vánoc. Pozoruhodnou historickou okolností je, že sbírka ensalad Matea Flechy staršího byla vydána roku 1581 v Praze jeho stejnojmenným synovcem. I proto si tyto posluchačsky vděčné (ale pro interprety celkem náročné) kusy našly v poslední době cestu do repertoáru tuzemských souborů, jako je Collegium Vocale 1704 nebo Czech Ensemble Baroque. Nyní je mohlo české publikum slyšet v podání specialistů na španělskou hudbu 16. století, když tvořily těžiště pražského programu souboru Cantoría.
Cantoría vystoupila v obsazení Inés Alonso (soprán), Oriol Guimerà (vysoký tenor), Jorge Losana (tenor), které doplnil zřejmě hostující basista Víctor Cruz. Tito zpěváci jsou majiteli menších hlasů, jejichž dynamický a výrazový potenciál je dost omezený, avšak umějí s ním dobře pracovat v ansámblu. Jako sólisté ovšem tak docela neobstojí. Velkou pozornost věnují i pódiové prezentaci a svou intepretaci umějí podpořit i nehudebními prostředky. I proto byl dojem z jejich vystoupení svým způsobem přesvědčivější, než čemu nasvědčoval poslech vzpomínané nahrávky.
Celkový zvuk kvartetu byl trochu nevyrovnaný (s upozaděným altem – vysokým tenorem). Občas zřetelná zvuková ostrost či plochost mužských hlasů patří k jeho vokální estetice a sloužila i hudebnímu výrazu. Inés Alonso, která dostala více prostoru i jako sólistka, má příjemný, trochu zastřený témbr a neschází jí ani pódiové charisma. Ansámblu se daří komunikovat s publikem a „lacino“ si je získat (třeba již jen promluvou uměleckého vedoucího v úvodu programu). Přestože zřejmě velmi cíleně pracuje s diváckým efektem, jeho interpretační pojetí nepřerůstá v (komickou) exhibici, i když k tomu třeba řada pasáží ensalad může svádět.
Partnery pěvcům byli Pablo FitzGerald (vihuela de mano), Marc de la Linde (viola da gamba), Joan Seguí (varhanní pozitiv). Zřejmě nejvýraznějším z jejich samostatných vstupů byla Recercada quarta sobre La Folía Diega Ortize. Diferencias sobre „Guárdame las vacas“ s vihuelou zase přinesly žádoucí kontrast mezi exponovanou ensaladou La Guerra a závěrečným blokem vokálních skladeb.
Ensalady byly v programu celkem čtyři (z některých rozsáhlejších zazněl výběr – jejich podstatné části), doplněné o jednu kratší ukázku. Soubor je doplnil převážně o něco starším repertoárem villancicos ze zpěvníků Cancionero de Palacio a Cancionero de Uppsala. I v těchto atraktivních kusech byla částečně exponována vánoční tematika, což se trochu vymykalo letní náladě koncertu.
Publikum Letních slavností staré hudby má španělské soubory v oblibě a očekává od nich jistou živelnost a temperament. Ten zde nechyběl, jen jaksi nepůsobil vždy zcela autenticky. Cantoría jako soubor, který je spíše nadějný než špičkový, předvedl v Praze svůj dobře zvládnutý, standardní program. U publika sklidil úspěch, který korunoval dvěma přídavky.
Letní slavnosti staré hudby již spějí ke svému závěru. Ten obstará Collegium Marianum, které k sobě přizvalo umělkyni nezpochybnitelného mezinárodního renomé, a to francouzskou altistku Delphine Galou. Přednese árie z oper Fuxe, Grauna a Glucka, jejichž námětem je příběh bájného Orfea a Euriky. V podání Jany Semerádové a Collegia Mariana pak zazní například Koncert pro flétnu a orchestr D dur Johanna Joachima Quantze.
Hodnocení autora recenze: 70%
Letní slavnosti staré hudby: Euterpé
31. července 2023, 20:00 hodinPraha, Zámek Troja
Program
Bartomeu Cárceres: Sus, sus, sus (la Trulla, Las Ensaladas de Flecha, Praha 1581)
Anonym: Riu, riu, chiu, Verbum caro, factum est, Dadme albricias, hijos d’Eva (Cancionero de Uppsala, Venezia 1556)
Mateo Flecha el Viejo: El Fuego – výběr (Las Ensaladas de Flecha)
Antonio de Cabezón: Diferencias sobre „El Canto llano del Caballero“ (Obras de música para tecla, arpa y vihuela, Madrid 1578)
Juan del Encina: Oy comamos y bebamos, Más vale trocar,¡Cucú, cucú!
Mateo Flecha el Viejo: La Justa – výběr (Las Ensaladas de Flecha)
Diego Ortiz: Recercada quarta sobre La Folía
Anonym: Yo me soy la morenica (Cancionero de Uppsala)
Bartomeu Cárceres: Soleta so jo ací, Falalalán, Falalalera (Cancionero de Uppsala)
Mateo Flecha el Viejo: La Guerra – výběr (Las Ensaladas de Flecha)
Luis de Narváez: Diferencias sobre „Guárdame las vacas“ (Los seys libros del Delphin, Valladolid 1538)
Mateo Flecha el Viejo: Que farem del pobre Joan, Teresica hermana (Cancionero de Uppsala)
Anonym: Corten espadas afiladas (Cancionero de Medinaceli, 16. stol.)
Mateo Flecha el Viejo: La Bomba (Las Ensaladas de Flecha)
Účinkující
Cantoría:
Inés Alonso – soprán
Oriol Guimerà – kontratenor
Jorge Losana – tenor, umělecký vedoucí
Víctor Cruz – bas
Pablo FitzGerald – vihuela de mano
Marc de la Linde – viola da gamba
Joan Seguí – varhanní pozitiv
