S podtitulem Liteňských hornových dnů úzce souvisel páteční zajímavý workshop Zdeňka Divokého Přirozený lesní roh – historie a současnost, během něhož na historický přirozený lesní roh hrála posluchačka HAMU Dorota Šimonová. Praktické rady ze své vlastní zkušenosti o rozehrávání a technických cvičeních předala následující den posluchačům hornistka České filharmonie Kateřina Javůrková.
Během tří dnů se v prostředí zámku uskutečnily celkem čtyři koncerty účastníků kurzů, kteří také stačili od pátku do soboty nacvičit společnou skladbu – fanfáru Gioacchina Rossiniho Le rendez–vous de chasse (Dostaveníčko – lov). Tu pak společně s profesionály a studenty HAMU provedli na večerním sobotním veřejném koncertě. Fanfára spojila nastupující generaci hudebníků s tou současnou a také nápaditě propojila vnitřní prostory zámku s venkovními. Je psána pro dvě skupiny hornistů, které si vzájemně odpovídají a jejichž party se i spojují. Hornistky Kateřina Javůrková, Hana Sapáková (rovněž Česká filharmonie), Kamila Kolářová (Konzervatoř Praha) a Zuzana Meierová (HAMU) hrály v koncertním sále, účastníci hornových dnů za otevřenými francouzskými okny v zahradě. Zvuk z venkovních prostor se tak do sálu krásně nesl, atraktivní propojení a příkladné souznění obou skupin navodilo zvláštní atmosféru.
Spojení profesionálních hudebníků se studenty charakterizovalo i další hudební čísla dramaturgicky originálně koncipovaného večera. Dámský kvartet lesních rohů, Hana Sapáková společně se studentkami HAMU Zuzanou Meierovou, Zdeňkou Čížkovou a Dominikou Gúberovou, přednesl Fanfáru Jiřího Ignáce Linka a posléze potěšil publikum třemi skladbami v úpravách pro hornový kvartet, mimo jiné i dobře známou árií Escamilla z opery George Bizeta Carmen ve zdařilé aranži Davida Edwarda Kempa. Zvláštní ocenění si zaslouží provedení 1. věty Allegro molto Koncertu d moll Františka Antonína Rösslera-Rosettiho, kterou hrála na přirozený lesní roh bez tlakadel jen technikou nátisku Dorota Šimonová.
Lesní roh zazněl působivě i ve spojení s dalšími hudebními nástroji – v triu Johannesa Brahmse. Studenti Pražské konzervatoře Jan Vobořil jun. (lesní roh), Tereza Petrová (housle) a Kamila Kolářová (klavír) provedli 4. větu Finale Allegro con brio Tria pro lesní roh, housle a klavír. V podání profesionálů zazněla díla Josepha Haydna a Richarda Strausse. Bratři Kryštof Koska (Orchestr Národního divadla Praha) a Mikuláš Koska (Česká filharmonie) zaujali publikum 1. větou Koncertu pro dva lesní rohy Josepha Haydna, Kateřina Javůrková celým Koncertem č. 2 Es dur op. 86 Richarda Strausse. V obou případech výtečně doprovázela na klavír Jana Jechová.
Mimořádně atraktivní byly dva hornové oktety, které dokázaly, že v hudbě není nic nemožné. Ve velmi zdařilé aranži Jana Matouška z roku 1990 zazněly první části Vltavy Bedřicha Smetany a na závěr celého koncertu koncertní předehra Egmont Ludwiga van Beethovena ve stejném obsazení. Bylo neuvěřitelné, jak v podání hornového oktetu složeného ze studentů (Z. Meierová, D. Gúberová, D. Šimonová, Z. Bělohradský, Z. Čížková, J. Vobořil jun., K. Kolářová) a profesionálů (Kryštof Koska a Mikuláš Koska) je možné zachytit a vyhrát hudbu psanou pro symfonický orchestr. Začátek Vltavy provedený osmi hornami měl čitelnou dynamiku a melodičnost stejně jako Egmont, jehož burcující naléhavost úměrně uzpůsobená komornímu prostoru sálu byla působivým vyvrcholením koncertu. Celkový přístup, nasazení a zaujetí mladých lidí pro provedení děl bylo výraznou přidanou hodnotou tohoto hudebního setkání.
Mladí hudebníci získali nejen uznání publika, ale i přítomných pedagogů, kteří ocenili nejlepší interpretace. Ocenění získal Jan Vobořil jun., Kamila Kolářová, která nejen hrála na lesní roh, ale také v Brahmsově triu na klavír a jako klavíristka rovněž citlivě doprovázela své vrstevníky, Martin Meier, Oleksandr Shkoda a Jindřich Zýka (všichni Pražská konzervatoř). Ocenění pro nejmladšího účastníka získal devítiletý Pavel Pawlica.
Skutečnost, že lesní roh patřil původně do lesů a venkovních prostor, připomněli v neděli dopoledne v zámeckém parku v zajímavě a vtipně pojatém koncertu Lovecká hudba v praxi Myslivečtí trubači (studenti Střední lesnické školy ve Šluknově a České lesnické akademie v Trutnově). Koncertem provázel se sympatickou bezprostředností člen České filharmonie Petr Duda a pedagog šluknovské školy Martin Karban. Koncert uvedlo Konopišťské halali Josefa Selementa a Slavnostní fanfára Petra Vacka. V blocích pak zazněla ve skladbách Antonína Dyka, Josefa Selementa, Petra Vacka, Jana Elsnice a Petra Dudy praktická, koncertní a duchovní lovecká hudba. Pořad byl uzavřen Hranickou mší Petra Vacka. Mladí lidé hráli na lesnice a borlice (trubky bez ventilové techniky).
Zajímavé bylo seznámení s průběhem honu a zásadní rolí hudby v něm – pro laika byla jistě překvapivá různorodost a široká škála jednotlivých loveckých signálů, které určují průběh honu a slouží k dorozumívání lovců. I ulovená zvěř má svoji vlastní melodii – jiná se hraje k černé zvěři, jiná k jelenovi či daňkovi. Šíře a hloubka lovecké hudby s jejími pevně danými zákonitostmi byla doslova fascinující. Tato netradiční produkce otevřela publiku dveře do hudebního světa lovců (pro mnohé jistě až nečekaně mnohavrstevnatého) a zdařile uzavřela letošní Liteňské hornové dny.
Ty byly inspirativní hned v několika směrech – představily mladou generaci hornistů, žáků ZUŠ a konzervatoří. Koncert Hornové jaro v Litni spojil tyto studenty se studenty HAMU a profesionály a byl neotřelý dramaturgickým výběrem zajímavých úprav pro lesní rohy. Liteňské hornové dny byly v neposlední řadě inspirativním prostředím ožívajícího liteňského zámeckého areálu, v němž se tak krásně nesl zvuk lesních rohů, lesnic a borlic Mysliveckých trubačů.
