Opera PLUS
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
  • Více
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Klasika
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Postřehy
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
    • Týden s Tancem
Reading: Hora: nečekaný a vzrušující Naharin
Share
Opera PLUSOpera PLUS
Font ResizerAa
Hledat
Mobilní menu s elegantní animací
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
Přidejte se největší komunitě o klasické hudbě Přihlásit
Sleduj Nás
© Opera PLUS 2025 - Všechna práva vyhrazena
RecenzeTanec

Hora: nečekaný a vzrušující Naharin

Šéfka baletu Národního divadla moravskoslezského v Ostravě (NDM) Lenka Dřímalová označila uvedení inscenace Hora v choreografii světově uznávaného tvůrce a velké osobnosti současného tance Ohada Naharina za událost sezóny. Naharinova díla jsou stále živá a aktuální a jeho tvorba je žádaná na předních scénách světových baletních souborů. Slavný tanečník Michail Baryšnikov řekl pro izraelský deník Haaretz: „Ohad přitahuje ty nejlepší tanečníky na světě. Nikdy jsem neviděl takovou kombinaci krásy, energie a techniky.“

Kloubková Ivana
Published: 19/03/2023
Share
9 Min Read
SHARE
Národní divadlo moravskoslezské – Ohad Naharin: Hora (Gene David Goodman, Barnaby James Packham, Arianna Marchiori, Mario Sobrino, Eleonora Ancona, Yu Matsumoto, Aurora Donadiós, foto Serghei Gherciu)

Práce Ohada Naharina byla v České republice již několikrát prezentována, a to jednak v podání originální izraelské Batsheva Dance Company (v r. 2015 s inscenací Last Work v rámci festivalu Tanec Praha), tak v interpretaci tuzemských či zahraničních souborů. Pražské Národní divadlo dostalo možnost nastudovat choreografii Decadance (2015). V r. 2008 zařadil soubor 420PEOPLE do svého repertoáru Naharinovo B/olero jako duet v podání Nataši Novotné a Rei Watanabe. Tato choreografie se objevila ve stejné interpretaci i v NDM jako součást inscenace Dva světy/Jeden svět v r. 2016. Přesto je uvedení Hory mimořádnou událostí. Na českém jevišti se poprvé objevuje Naharinovo kompletní celovečerní dílo, které představuje možnosti choreografického jazyka gaga, o kterém sám Naharin v programu k inscenaci nadšeně vypráví: „Více si uvědomujeme svou formu. Pociťujeme nekonečnost možností. Zkoumáme vícerozměrný pohyb. Měníme své pohybové návyky tím, že nacházíme nové. Překračujeme své známé hranice…“

Národní divadlo moravskoslezské – Ohad Naharin: Hora (Rita Pires, Yu Matsumoto, foto Serghei Gherciu)

Mnohoznačnost výkladu tématu – mnohoznačnost choreografického uchopení
Název, který Naharin pro své dílo zvolil, nabízí řadu výkladů. Hora nebo horo je tradiční rumunský lidový tanec, který znázorňuje „život“ a je tančen i jinde na Balkáně, v Moldavsku ale i Izraeli. Tančí se v kruhu, tanečníci se drží za ramena, a tak se symbolicky vzájemně propojují. V jiných jazycích však slovo hora má různé významy – ve španělštině a portugalštině znamená „čas“ nebo „hodina“, ve švédštině či norštině by mohla být dokonce „děvkou“, v češtině je hora geologickým útvarem, vrcholem, vyvýšeninou.

Naharin přirovnal Horu k hřišti s jedenácti hráči s vlastními pravidly. Tanečníci sedí v pozadí jeviště na dlouhé lavici na pomyslné „střídačce“. Během hodinového představení zůstávají na pódiu a čekají, až na ně přijde řada. Zpočátku vstupují do prostoru jednotlivě, individualizovaně. Každý má svůj vlastní pohybový jazyk, z jehož motivů vytváří Naharin jasnou konstrukci, která je ale vzápětí dekonstruována značnou turbulentní a chaotickou energií. Ústředním motivem, ke kterému se choreograf vždy vrací, je pohyb řady – skupiny tanečníků kráčejících od zadního horizontu směrem na forbínu, stojících v čisté baletní páté pozici se zlomenými zápěstími v bok. Po klidném soustředěném nástupu se před zraky diváka začne odvíjet neuvěřitelný kaleidoskop obrazů, rychlých změn nálad a nevídaných pohybových nápadů.

Národní divadlo moravskoslezské – Ohad Naharin: Hora (Arianna Marchiori, Mario Sobrino, Francesco Fasano, foto Serghei Gherciu)

Naharin je znám svou jedinečnou muzikálností a ve svých dílech využívá různé mixy hudby napříč žánry. Rozptyl a jistá bezbřehost v hudebním výběru může být pro někoho nepochopitelná, ale pro Ohada Naharina je typická a záměrná. Tentokrát se nechal inspirovat dílem průkopníka elektronické hudby, japonského hudebního skladatele Isaoa Tomity. Ten svým studiovým albem Snowflakes Are Dancing vydaným v r. 1974, zásadně ovlivnil hudbu konce 20. století. Tomitovo album se skládá z jeho úprav klasických děl Clauda Debussyho pomocí syntezátoru. Myšlenka přetvořit známé „klasické“ ve „zvláštní a originální“ funguje jak v hudbě, tak v choreografii. Ohad Naharin vybral několik známých klasických skladeb – např. úryvky z Debussyho Faunova odpoledne, Musorgského Obrázků z výstavy, Richarda Strausse, Edvarda Griega či z ústředního hudebního motivu z filmu Hvězdné války. V rukou Isaoa Tomity získaly tyto skladby futuristický nádech a originální zvuk. Stejně tak v Naharinově choreografii můžeme najít určité odkazy vycházející z taneční historie, jako je např. forma paží ve slavné Serenádě George Balanchina nebo postoj Fauna v Nižinského choreografii. V určitých meditativních momentech, zastaveních a nadechnutích se Naharin obejde zcela bez hudby a tanec se odehrává v naprostém tichu.

Drzý a vzrušující je i vizuál inscenace z tvůrčí dílny Avi Yony Buena, který vystupuje pod přezdívkou Bambi a je autorem scény i světelného designu. Jasně ohraničený prostor „hřiště“ je tvořen jedinou zelenou jedovatou fluorescenční barvou, kterou můžeme chápat jako jarní zeleň, symbol rovnováhy nebo si ji můžeme spojit s typickým obrazem mimozemšťana, pokud ji doplníme o hudbu z filmu 2001: Vesmírná odysea.

Národní divadlo moravskoslezské – Ohad Naharin: Hora (Eleonora Ancona, foto Serghei Gherciu)

Tanečník na prvním místě
Jakkoli všechny složky inscenace do sebe zapadají jako geniální puzzle, v centru veškerého jevištního dění jsou bez diskuse tanečníci. Jejich vypracovaná těla oblečená do jednoduchých černých trikotů bez rukávů a krátkých kalhot či sukýnek (kostýmy Eri Nakamura) vystupují kontrastně ze všudypřítomné zeleně. Naharin vyžaduje od tanečníků absolutní odevzdání, jejich totální fyzické i psychické zapojení. Musí mít vytříbenou techniku, plasticitu, explozivitu a absolutní soustředění. Tančit Naharina je skutečně náročné a je až na hranici lidských možností. Vidíme tanečníky, kteří se ze současných lidí mění ve zvířata i děti. Využívají hlubokých plié, záklonů, roztěkanosti i nervozity pohybu. Překvapivé jsou skoky z lehu na zemi. Množství bláznivých, vzrušujících a nečekaných pohybů ohromuje publikum. Žádný pohyb ale není formální. Má svůj význam, výraz či pocit. V jednotlivých duetech je obrovské množství lásky i nenávisti. Naharin často propojuje a zaměňuje mužský a ženský pohybový princip. Nebojí se použít i smyslnost, křik a sebeuspokojení. Na druhou stranu využívá jednoduchý hravý pohyb s notnou dávkou humoru. V představení je vše – lidské i nelidské, radostné i kruté. Nezapomenutelné jsou okamžiky evokující odsouzence k smrti a jejich pochod po kolenou se svázanýma rukama, dívky, které v sedě zaměřují své nohy jako hledáčky kulometů či stále padající a znovu se zdvihající popravené ve válečné vřavě.

Pro tanečníky ostravského baletního souboru byla práce na inscenaci Hora určitě velkou výzvou. Patrná byla jejich maximální koncentrace a odevzdanost věci. Jejich těla jsou připravena udělat cokoli. Mají dostatek energie i technických zkušeností. Originální interpretaci Batscheva Dance Company jsem bohužel neviděla, a tak těžko mohu srovnávat. V Ostravě sborové výstupy fungovaly bezchybně, jen v některých sólových či duetových výstupech mohli tanečníci přidat na syrovosti a výrazovém nasazení. Tady vidím určitou rezervu a možnost růstu jinak bezchybného výkonu všech účinkujících.

Balet NDM má na svém repertoáru světovou inscenaci světového choreografa a na to musí být právem hrdý. Velkou zásluhu na jejím uvedení má bezesporu Nataša Novotná, která nyní pracuje jako repetitorka současného repertoáru baletu NDM a má osobní vztah k Ohadu Naharinovi nejen jako interpretka jeho choreografií, ale hlavně jako certifikovaná lektorka jeho tanečního tréninku gaga. Naharinova Hora jen plná inspirujících překvapení a udivujících protikladů. Působí skrze svou fyzikalitu, dynamiku, rytmus a texturu pohybu. Překypuje dravostí, provokací, šílenstvím, samotou, solidaritou a humorem. Každý si v ní najde něco svého. Co mě na Naharinově práci nejvíce přitahuje? Je to krása i hrůza vyvážená na miskách vah. Hora nekončí tragicky, má v sobě optimismus, vášeň a chuť žít.

Národní divadlo moravskoslezské – Ohad Naharin: Hora (Shino Sakurado, foto Serghei Gherciu)

Hora
Choreografie: Ohad Naharin
Scéna: Avi Yona Bueno (Bambi)
Světelný design: Avi Yona Bueno (Bambi)
Hudební aranžmá: Isao Tomita (kromě skladby data matrix, jejímž autorem je Rjódži Ikeda)
Zvukový design: Maxim Waratt
Kostýmy: Eri Nakamura
Design lavice: Amir Raveh
Nastudování choreografie: Matan David, Hani Sirkis

Světová premiéra 18. 5. 2009 – Jeruzalémské divadlo Izrael
Koprodukce: Montpellier Danse 2010 a Lincoln Center Festival, New York

Psáno z české premiéry 16. 3. 2023, Divadlo Jiřího Myrona, Ostrava

Obsazení:
Aurora Donadiós, Ida Frau, Arianna Marchiori, Yu Matsumoto, Rita Pires, Shino Sakurado
Gene David Goodman, Rei Masatomi, Barnaby James Packham, Mario Sobrino, Patryk Zamojski

Isao Tomita aranžoval a remixoval skladby těchto autorů:
Modest Petrovič Musorgskij: Obrázky z výstavy – Katakomby
Joaquín Rodrigo: Aranjuezský koncert
Richard Strauss: Tak pravil Zarathustra (Vesmírná fantazie – téma z filmu 2001: Vesmírná odysea)
Richard Wagner: Jízda valkýr z opery Valkýra
Richard Wagner: Předehra k opeře Tannhauser
Charles Edward Ives: Nezodpovězená otázka
Edvard Hagerup Grieg: Solvejžina píseň ze scénické hudby k Ibsenově dramatu Peer Gynt
John Williams: ústřední hudební motiv z filmu Hvězdné války
Jean Sibelius: Valse tirste
Claude Debussy: Faunovo odpoledne
Claude Debussy: Bergamská suita

TAGGED:Arianna MarchioriAurora DonadiósAvi Yona Bueno (Bambi)Balet Národního divadla moravskoslezskéhoBarnaby James PackhamEri NakamuraIda FrauIsao TomitaMario SobrinoNárodní divadlo moravskoslezskéNataša NovotnáOhad NaharinPatryk ZamojskiRei MasatomiRita PiresShino Sakurado Gene David GoodmanYu Matsumoto
Share This Article
Facebook Email Print
Share
Previous Article Filharmonie Brno vypisuje konkurzní řízení na hráče na 2. klarinet s povinností Es klarinetu
Next Article Anna Netrebko (foto Anna Netrebko) MET musí Netrebko zaplatit za zrušená představení
0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Přihlášení
Upozornit na
guest
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Opera PLUSOpera PLUS
Sleduj Nás
© 2025 Opera PLUS
wpDiscuz
Vítejte zpět!

Přihlášení k účtu

Username or Email Address
Password

Zapomenuté heslo?

Not a member? Sign Up