Witold Lutosławski se narodil 25. ledna 1913 v 19 hodin v Moniuszkově ulici ve Varšavě, v jejímž okolí zrovna hrála koncert místní filharmonie. Byl nejmladší ze tří synů ve velkostatkářské rodině, která po celé generace sídlila v obci Drozdovo.
Když byly Lutosławskému pouhé dva roky, musela rodina uprchnout do Moskvy před pruskými vojsky. Jeho otec Józef Lutosławski zde organizoval polské legie a věřil v ruskou pomoc při osvobození Polska. Jelikož se ale v roce 1917 po bolševické revoluci tyto aktivity dostaly do rozporu s tehdejším režimem, byl Józef se svým bratrem Marianem zatčen, uvězněn a v září 1918 popraven – zastřelen. Po válce se rodina vrátila do Drozdova, kde našla své hospodářství téměř zničené. Witoldova matka se tedy rozhodla pracovat ve Varšavě jako lékařka a překladatelka .
Rodina Lutosławských se ve volném čase bavila zpěvem a hrou na klavír, díky čemuž se brzy projevilo Witoldovo hudební nadání. Od šesti let ho tedy matka učila hře na klavír, později se učil u Heleny Hoffman, Aliny Rudnické a Józefa Śmidowicze. První skladby komponoval již v roce 1922.
V roce 1924 nastoupil na elitní chlapecké gymnázium Štěpána Báthoryho, o rok později začal studovat na Varšavské hudební škole hru na housle u Lidie Kmitowé. Od roku 1931 studoval matematiku na Varšavské univerzitě a kompozici u Witolda Maliszewského na místní konzervatoři. O dva roky později se plně věnoval pouze studiu klavíru a kompozice.
Když bylo Lutosławskému dvacet let, jeho díla už hrála Varšavská filharmonie, například kontroverzní baletní fragment Harun al Raszyd. Odrazovým bodem jeho skladatelské kariéry byly Symfonické variace, které byly poprvé uvedeny v roce 1939 v polském rozhlase. Později se věnoval též kompozici filmové hudby, první z nich byla hudba k filmu Zwarcie (Zkrat) z roku 1935.
Druhá světová válka Lutosławskému znemožnila plánované studium v Paříži. V té době sloužil v Krakovské armádě, zanedlouho ho Němci zajali, ale Lutosławskému se podařilo uprchnout. Během okupace bylo pro umělce těžké se uživit. Lutosławský si tak vydělával ve varšavských kavárnách jako klavírista, což bylo v té době jediné možné východisko. Zprvu hrál v kavárně Ziemiańska. Z tohoto období pocházejí později velice známé Variace na Paganiniho téma. Posléze vytvořil s Andrzejem Panufnikem klavírní duo, během jehož čtyřletého působení odehráli zhruba 1300 vystoupení. Účinkovali převážně v kavárně s galerií soudobého umění SiM (Sztuka i Moda). Protože nebylo možné hrát hudbu polských skladatelů, jejich repertoár se zaměřoval například na Mozarta, Schuberta, Brahmse či Debussyho. Lutosławský společně s polskými skladateli Janem Ekierem a Romanem Palesterem založili tajné divadlo. Zkomponoval tehdy Pieśni walki podziemnej (Písně podzemního boje).
Před koncem války v roce 1944 se musela rodina Lutosławských přestěhovat do Komorowa s jedním malým zavazadlem. Veškerá díla zanechal Lutosławský ve Varšavě, z nichž se dochovaly pouze výše zmíněné Variace na Paganiniho téma. Od konce roku 1945 působil jako tajemník a pokladník Związku Kompozytorów Polskich (Svazu polských skladatelů).
26. října 1946 se oženil s Marií Danutou Bogusławskou, kterou poprvé poznal v době okupace v kavárně Aria. Seznámil je Mariin bratr Stanisław Dygat, když ho doprovázela na jedno z Lutosławského vystoupení. Lutosławský přijal Mariina syna Marcina za svého, vlastní děti neměli. Rodina bydlela se svými matkami a hospodyní v třípokojovém bytě. Protože ložnice sloužila taktéž jako pracovna, manželka Lutosławskému v práci pomáhala – přepisovala noty.
5. prosince 1946 debutoval v zahraničí během prezentace díla v koncertním sále Champs Elysées. Tehdy Orchestre National de Radiodiffusion v čele s dirigentem Grzegorzem Fitelbergem zahrál jeho Symfonické variace, které se setkaly s velkým úspěchem.
Lutosławskému se během války podařilo zachránit rukopis 1. symfonie, která byla poprvé uvedena v roce 1948. Na krátkou dobu byla tato symfonie úspěšná, nicméně posléze byla odsouzena pro formalismus. Během komunistického režimu byli totiž skladatelé nuceni komponovat ve stylu socialistického realismu, z toho důvodu Lutosławský opustil i post ve Svazu polských skladatelů. Další skladby si svůj úspěch držely déle, například slavný Koncert na orkiestrę (Koncert pro orchestr), který byl poprvé proveden Varšavskou filharmonií v roce 1954. Za tento Koncert o rok později získal dvě státní ceny.
V roce 1956 byl založen první festival soudobé hudby v zemích sovětského bloku pod názvem Warszawska Jesień (Varšavský podzim). O dva roky později zde byla uvedena Lutosławského skladba Musique funèbre, kterou zkomponoval k desátému výročí smrti maďarského skladatele Bély Bartóka. Dostala se do mezinárodního povědomí a získala Cenu Svazu skladatelů a Cenu IRC (International Rostrum of Composers).
Poněvadž byla doba příznivější a umělci se mohli svobodně rozvíjet, začal Lutosławský experimentovat a zahrnul do svých skladeb například dodekafonický systém, aleatoriku a seriální techniku. Tyto prvky charakterizovaly Lutosławského tvorbu. V letech 1957–1963 dokonce komponoval populární a taneční skladby pod pseudonymem Derwid.
Od roku 1963, kdy uvedl Trois poèmes d’Henri Michaux pro sbor a orchestr na hudebním festivalu v Záhřebu, bychom se ani nedopočítali jeho zahraničních úspěchů. Lutosławského díla prováděli například takoví umělci jako Benjamin Britten, Pierre Boulez Paul Sacher, Peter Pears a Mstislav Rostropovič.
Během svého života získal nespočet ocenění. Ještě rok před svou smrtí navštívil například USA, Kanadu a Japonsko, věnoval se dirigování a do poslední chvíle komponoval. Svědčí o tom jeho nedokončený Koncert skrzypcowy (Houslový koncert).
Na konci svého života onemocněl rakovinou. Přestože byl operován, 7. února 1994 ve Varšavě zemřel ve věku 81 let. Po krátké době zemřela i jeho manželka. Lutosławskéý byl pohřben 16. února 1994 na Powązkowském hřbitově ve Varšavě.
Zdroj info: autorský článek
