„Domníváme se, že melodie by se mohly přizpůsobovat svému sociálnímu a kulturnímu prostředí podobně, jako se svému přirozenému prostředí přizpůsobují zvířata nebo rostliny,“ řekl Jan Hajič. Ve studii proto vědci zužitkují výpočetní metody, které se používají ve vědě o živé přírodě.
Odborníkům podle Hajiče pomůže databáze Cantus Index pro digitální choralistiku, jež eviduje přes 13 000 zpěvních melodií v digitální podobě. Dané melodie byly podle Akademie věd zaznamenány ve více než 600 evropských liturgických knihách v období mezi 11. a 16. stoletím.
Gregoriánský chorál je podle vědců neodmyslitelnou součástí středověké Evropy, kdy se jeho melodie zpívaly v katedrálách, kostelech i klášterech. Chorál tak vyjadřoval středověký náboženský život, uvedla akademie. Pojmenovány jsou po papeži Řehoři Velikém, který žil na přelomu 6. a 7. století a nechal zpěvy sbírat a třídit.
Ačkoli císař Karel Veliký po roce 800 ukotvil pravidla bohoslužeb ve své říši, čímž z chorálu učinil posvátnou tradici, zpěv původních melodií se ve staletích měnil. „Dokonce se rozvětvil natolik, že v polovině 16. století církev rozhodla, že gregoriánský chorál má být opět přísně standardizován,“ řekl Hajič.
Vedle Hajiče se na projektu s názvem Genome of Melody podílí i Klára Hedvika Mühlová z Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Čeští vědci spolupracují s Katedrou antropologie na Durham University ve Velké Británii. Jejich studii zaštiťuje Templetonova nadace a podporu získali také od Cultural Evolution Society.
