Na začátku koncertů zazní v české premiéře desetiminutová vokální skladba Martina Smolky Agnus Dei pro dva smíšené sbory a cappella, kterou provede Pražský filharmonický sbor za řízení hlavního sbormistra Lukáše Vasilka. Vrcholem tří po sobě jdoucích večerů pak bude Glagolská mše Leoše Janáčka pod taktovkou šéfdirigenta a hudebního ředitele České filharmonie Semjona Byčkova, v níž se k prvnímu českému orchestru vedle Pražského filharmonického sboru přidají jako sólisté Evelina Dobračeva (soprán), Lucie Hilscherová (alt), Aleš Briscein (tenor), Boris Prýgl (bas) a Daniela Valtová Kosinová (varhany).
Koncert pro klavír a orchestr č. 1 fis moll z roku 1891 je ve srovnání s Druhým a Třetím klavírním koncertem málo uváděné dílo Sergeje Rachmaninova. Složil jej jako osmnáctiletý ještě jako student moskevské konzervatoře. V roce 1917 koncert důkladně zrevidoval, ale k uvedení nové verze došlo až po emigraci z Ruska 2. ledna 1919 v New Yorku. Česká filharmonie Rachmaninovův První klavírní koncert poprvé provedla pod taktovkou Viléma Zemánka v roce 1904 v nádražní hale v ruském Pavlovsku a o šest let později i v Rudolfinu. Sólového partu se tehdy chopil americký klavírista s vídeňským vzděláním Arthur Shattuck. Naposledy ho první český orchestr za řízení Vladimíra Ashkenazyho uvedl v italské Brescii v květnu 2002 a ve stejném roce ho nahrál pro Musicom. Za klavír tehdy debutově s Českou filharmonií usedl patnáctiletý Lukáš Vondráček.
Před Rachmaninovovým Prvním klavírním koncertem v podání Yuji Wang, která před necelými dvěma týdny vystoupila s prestižní New York Philharmonic pod taktovkou hlavního hostujícího dirigenta České filharmonie Jakuba Hrůši, zazní Agnus Dei. Martin Smolka, dobře známý jako autor úspěšné opery Nagano, svou skladbu, napsanou na objednávku rozhlasového sboru ve Stuttgartu, premiéroval 14. července 2012. Hluboce působící Agnus Dei pojal jako malé rekviem za svého otce, muzikologa a skladatele Jaroslava Smolku (1933–2011). Kompozičně se v něm setkávají dva sbory: dominantní a vedoucí sbor a sbor téměř homofonně zpívající, který otevírá a částečně podporuje dílo. Doprostřed Agnus Dei, v němž je vedle latiny slyšet i němčina a čeština, je zabudován fragment melodie z písně Bohuslava Martinů, která v sobě nese vzpomínku Martina Smolky na dětství a společné muzicírování s otcem.
„Stálice mého dětství? Bartókův Mikrokosmos. Martinů Písničky na dvě stránky,“ zamýšlí se Martin Smolka. „Tatínek za pianem nás vyučuje vše o hudbě a doprovází náš zpěv. Mohutné prsty nemá úplně hbité, o to víc má vášnivé lásky k nevšedním harmonickým spojům a k vypjatému, majestátnímu opernímu zpěvu. Tato vášeň na chvíli vítězí vždy, když se prozpíváme sešitem Martinů písniček k ‚Dievča umiralo‘. Děti mají pohov a táta pěje, až se chvějí okenní tabulky: ‚… eště zavolalo! Či na druhom svetě, mladěnci, budětě?‘ Vždycky mě překvapovalo, jak je to dievča při umírání rázné a veselé.“
V premiéře na rozdíl od Smolkova Agnus Dei nezazní Glagolská mše. Česká filharmonie skladbu Leoše Janáčka napsanou na staroslověnský text zahrála ve Smetanově síni Obecního domu pod taktovkou Jaroslava Kvapila už 8. dubna 1928, tedy jen několik měsíců po brněnské premiéře. Od té doby ji uvedla téměř šedesátkrát za řízení mnoha dirigentů včetně Karla Ančerla, Václava Neumanna, Jiřího Bělohlávka či sira Charlese Mackerrase, kteří ji také všichni nahráli. V roce 2013 původní verzí skladby z roku 1927, nepoznamenanou změnami a škrty provedenými Janáčkem po prvním uvedení, dokonce zahajovala 118. koncertní sezonu. Nyní se orchestr vrací k verzi tzv. poslední ruky skladatele z roku 1928, kterou hraje tradičně. O premiéru se ovšem i v tomto případě bude přece jen jednat. Poprvé Glagolskou mši s Českou filharmonií provede její současný šéfdirigent a hudební ředitel. Semjon Byčkov sice již hrál Janáčkovu skladbu s Orchestre de Paris, ale od té doby uplynuly už tři desítky let.
