„Nekrolog, Symfonie č. 3 a Lamentate nabízejí průřez celým jeho tvůrčím obdobím. První skladba je z dob avantgardy, symfonie z období hledání inspirace ve středověké hudbě a Lamentate patří do jeho pozdního stylu,“ uvedla ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová.
„Nápad natočit takto koncipované album se zrodil poté, co jsme na podzim 2020 uvedli na svém abonentním koncertě Lamentate a záhy na festivalu Janáček Brno Symfonii č. 3. Bylo to večer před vyhlášením lockdownu a věděli jsme, že ten rok hrajeme nejspíše naposled pro živé publikum. Jedinou možností pak dlouhé měsíce bylo streamování a nahrávání. Album je tak poctou velkému současnému skladateli, ale i mementem složité doby, ve které vzniklo a která Pärtovu nadčasovou hudbu tolik potřebuje,“ vysvětlil dramaturg Filharmonie Brno Vítězslav Mikeš. Doplnil, že nahrávka vznikla v listopadu 2020 v Besedním domě.
Šéfdirigenta Dennise Russella Daviese pojí s Pärtem dlouholeté přátelství, i díky tomu je považován za jednoho z nejlepších a nejautentičtějších vykladačů jeho orchestrálního díla. Přátelství využil například při konzultacích nad nejasnými místy v partituře Nekrologu. S ohledem na to, že se Pärt ke svým raným skladbám příliš nevrací, přidává možnost dialogu s ním této nahrávce na cennosti. „To, že se Arvo těší celosvětové úctě a oblibě, považuji za jeden z nejdůležitějších a nejvítanějších aspektů současného hudebního života. Na tento náš projekt jsem nesmírně hrdý, protože tři mistrovská díla, která prezentujeme, představují umělecký oblouk jeho životní cesty, jeho tvůrčího myšlení, které se vyvinulo velmi dramatickým způsobem,“ uvedl Davies.
Úvodní jednovětý dodekafonický Nekrolog z roku 1960 zajistil Pärtovi v kruzích stejně smýšlejících kolegů uznání, zároveň ho ale uvrhlo v nemilost oficiálních struktur, takže byl na několik let uložen do trezoru. Ve skutečnosti se totiž jedná o nekrolog za živými, nikoliv za mrtvými.
Pärtova Třetí symfonie ilustruje období, ve kterém se ponořil do studia středověké hudby, několik let téměř nekomponoval a nalezl „starou hudbu pro přelom druhého a třetího milénia“. Třívěté dílo se vyznačuje gotickou majestátností, jednoduchostí, diatonikou a statičností inspirovanou gregoriánským chorálem a ranou polyfonií. Všechny tři věty přitom na sebe navazují bez přerušení.
K rozsáhlé formě pro velký symfonický orchestr se Pärt ojediněle vrátil v roce 2002 klavírním koncertem Lamentate. „Není to klavírní koncert v pravém slova smyslu, sólový nástroj je zcela prost jakékoliv technické brilance, jeho virtuozita je jiného řádu a podléhá filozofické stránce díla,“ upozornil Mikeš.
Skladba je poctou monumentální soše Marsyas sochaře Anishe Kapoora. Sto padesát metrů dlouhý, sytě rudý artefakt je pravděpodobně největší skulpturou, která byla kdy vystavena v interiéru. V londýnské Tate Modern byla instalace koncipována tak, aby z žádného místa dílo nemohlo být shlédnuto jako celek – uchovávajíc si svá tajemství a vyvolávající v divákovi ohromení a stísněnost současně, tedy to, co člověka provází při pomyšlení na život a smrt.
Sólového partu se v Lamentate ujala Maki Namekawa. „Když slyším Arvovu hudbu, slyším intenzivní poselství v každé větě, každém tónu. A když ji hraji, cítím, že posluchači jsou se mnou. Skladbu jsem s ním probírala několikrát osobně i po telefonu a jeho připomínky ve mně vždy hluboce zarezonovaly, vše umocnil ještě fakt, že nahrávka vznikla v tak složité době. Lamentate se tím stalo mým životním souputníkem,“ uvedla Namekawa.
Filharmonie Brno vydala na svém labelu loni dvě alba: Rejchovo oratorium Lenora a nahrávku Dvořákovy Symfonie č. 1 a Maličkostí v aranžmá šéfdirigenta Daviese. Všechna alba, Lenora i na 2LP, jsou k dostání na koncertech orchestru, v předprodeji, ve filharmonickém e-shopu a také na platformách Spotify, Apple Music, iTunes, a Amazon music.
