Jedná se o původně barokní operu uvedenou v roce 1727 v Kroměříži, z níž je však dnes dochováno pouze latinské libreto Jana Kopeckého (1696–1758). To Tomáš Hanzlík textově zredukoval, částečně dějově upravil a na jeho základě vytvořil v roce 2001 hudebně i vizuálně atraktivní operu o 12 scénách. Antický mýtus o překrásném jinochovi Endymionovi, který je společně s dalšími postavami – Aurillou, Thyrsem, Dianou, Sylvánem, Morfeem a dokonce i psem Dorindou – zapředen do dějových zápletek i podivuhodných léček Amorových, je v Hanzlíkově verzi příběhu doveden do otevřeného konce. K tomu skladatele, jak sám uvádí v programové brožuře, inspirovala chybějící poslední strana dochovaného výtisku libreta původního díla, čímž autor vlastně zcela v tradici antického mýtu nabídl další možnosti interpretace příběhu.
Z hlediska hudebního je zde Hanzlíkův styl jasně rozpoznatelný, a to díky krásným melodiím zasazeným do harmonického rámce respektujícího tradici (často však s překvapujícími postupy), rafinované formální jednoduchosti, která odráží Hanzlíkův badatelský zájem o hudbu 17. a 18. století, či vášni pro postupy typické pro hudební minimalismus. Hanzlík navíc obohacuje některé árie krátkými citacemi z existujících děl piaristických skladatelů, zejména P. Adalberta Pelikána, P. Sebalda Hausnera či P. Carola Flodera.
Opera Endymio se od svého vzniku dočkala mnoha repríz v různých podobách i obsazeních – připomeňme mimo jiné verzi, kterou Hanzlík v duchu piaristických vzdělávacích i hudebních tradic realizoval s Dětskou operou Olomouc. Pro olomoucké publikum je to určitá „sázka na jistotu“, což potvrdila i zcela vyprodaná Kaple Božího Těla. Tento prostor však umožnil pouze poloscénické provedení opery, bez možnosti využití funkční repliky barokního divadla Theatrum Schrattenbach. Diváci tak byli ochuzeni o kulisy i většinu rekvizit, zpěváci se museli pohybovat pouze na malém a relativně stísněném prostoru. Posluchačům však byli prakticky „na dosah ruky“, což jim umožnilo mnohem lepší komunikaci s publikem. Změny scény pak probíhaly pouze pomocí výrazného barevného nasvícení, které vytvářelo zajímavou atmosféru.
V několika ohledech však představení nabídlo návrat k původnímu pojetí tohoto subtilního a přesto strhujícího díla, a to díky téměř původnímu pěveckému obsazení, které tuto operu premiérovalo přesně před 20 lety. V roli mýtického krasavce Endymiona opět zazářil Jan Mikušek. Jeho sametový kontratenor vybudovaný na dobré pěvecké technice zvládá všechny nuance a nástrahy partu – od lehkého a přesného nasazení tónu v pianissimu až po emočně vypjatější pasáže. Sopranistka Markéta Israel Večeřová pojala roli Diany opět velmi energicky. Její poněkud ostřejší soprán se k této postavě výborně hodí, je stále znělý i v nejvyšších polohách.
V roli Aurilly se představila altistka Jana Synková. Přestože je v současnosti pouze příležitostnou sólistkou (věnuje se především sbormistrovské práci v předním olomouckém sboru Campanella), její výkon byl velice sympatický. Její alt má příjemnou barvu, zpívá intonačně přesně a je také výrazná po herecké stránce. Tenorové role Thyrsa se s přehledem a bezchybně zhostil Rostislav Baláž. Jedinou změnu oproti původnímu obsazení opery představuje Jiří Poláček, který v roli Sylvána nahradil Pavla Mašku. Poláček disponuje příjemným znělým basem a byl tak více než rovnocennou náhradou za původního interpreta. Role Amora a Morfea v podání Šimona Hrona a Marka Řiháka jsou pouze pohybové, přesto jsou nedílnou součástí příběhu a oba interpreti dobře doplnili děj na scéně.
Nově byl angažován olomoucký sbor Bel canto, jehož sbormistryní je již výše jmenovaná sólistka Jana Synková. Výkon sboru byl naprosto přesvědčivý a suverénní, a značnou měrou přispěl k výbornému vyznění celého díla. O instrumentální doprovod se postaral Hanzlíkův vlastní soubor Ensemble Damian. Skladatel svěřil výrazné party dechům – především saxofonu a horně. Všichni hudebníci si s nástrahami moderní partitury poradili s přehledem, také souhra se zpěváky dopadla na výbornou.
Letošní uvedení opery Endymio potvrdilo, že i „stará garda“ (samozřejmě v pozitivním slova smyslu) dokáže uchvátit svými vyrovnanými výkony, interpretačními zkušenostmi i jistotou na scéně.
Festival Baroko 2021 – Tomáš Hanzlík: Endymio
18. července 2021, 19:30 hodin
Kaple Božího Těla, Jezuitský konvikt v Olomouci
Účinkující:
Endymio – Jan Mikušek (kontratenor)
Diana – Markéta Israel Večeřová (soprán)
Aurilla – Jana Synková (alt)
Thyrsus – Rostislav Baláž (tenor)
Sylvánus – Jiří Poláček (bas)
Amor – Šimon Hron
Morfeus – Marek Řihák
I. housle – Lenka Černínová
II. housle – Jana Tichá
Kontrabas – Theodor Ditrich
Alt saxofon – Pavel Krchňák
Lesní roh – Petra Mikesková
Fagot – Jan Dvořák
Klavír, cembalo, pozitiv – Martin Smutný
Sbor – Bel canto (sbormistryně Jana Synková)
Kostýmy – Vendula Johnová
Nastudování a režie – Tomáš Hanzlík
