Na pódiu Dagmar Peckovou doprovázelo multižánrové uskupení Epoque Quartet a Miroslav Hloucal Jazz Band. Pecková si vybrala písně z repertoáru Kurta Weilla, skladatele, jehož tvorbě se intenzivně v posledních deseti letech věnovala.
„Vlastně můžeme Weilla považovat za hudebního reformátora. Stejného, jakým byl Christoph Willibald Gluck nebo Richard Wagner. Za oněch celých padesát let svého života, který prožil v Německu, Francii a Americe, byl ovlivněn nejen klasikou, ale i jazzem nebo francouzským šansonem,“ uvedla Pecková.
Jejím prvním profesionálním vystoupením byla hlavní ženská role Louisy v americkém muzikálu Snílci v divadle Alfa, které v roce 1981 bylo scénou plzeňské operety v době rekonstrukce hlavní budovy. Premiéra se konala 27. června 1981, kdy Peckové bylo čerstvě dvacet let. „Dostala jsem ve škole tip, že se hledá právě představitelka Luisy ve Snílcích. A protože jsem nevěděla, co ta role obnáší, jak bych taky mohla v zavřeném Československu, tak jsem se přihlásila na konkurz. Vyhrála jsem a byla z fleku angažovaná,“ popsala pěvkyně začátek své profesionální kariéry. Na zkoušky musela jezdit z Prahy a skloubit je se studiem. V Plzni ještě vystupovala jako Anička v operetě Paula Burkharda Ohňostroj, další sezonu už měla angažmá v pražském Hudebním divadle v Karlíně.
Pecková se snažila dostat do Národního divadla, což skončilo památnou větou tehdejšího šéfa opery divadla Zdeňka Košlera: „Vraťte se ke svým šibřinkám.“ Změna nastala po jejím setkání se sopranistkou Antonií Denygrovou. Pecková se přeorientovala ze sopránu na mezzosoprán a v roce 1985 úspěšně prošla konkurzem do operního studia v Drážďanech. O dva roky později již zářila v roli Cherubína jako sólistka tamní Semperovy opery a v letech 1989 až 1991 v Berlínské státní opeře. V roce 1991 byla stálým hostem opery ve Stuttgartu. Před dvěma lety oznámila, že končí s operou, protože se jí kvůli menopauze změnil hlas. Věnuje se svým novým projektům, například festivalu Zlatá Pecka Chrudim.
