Opera PLUS
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
  • Více
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Klasika
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Postřehy
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
    • Týden s Tancem
Reading: Čas během koncertu České filharmonie nehrál roli…
Share
Opera PLUSOpera PLUS
Font ResizerAa
Hledat
Mobilní menu s elegantní animací
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
Přidejte se největší komunitě o klasické hudbě Přihlásit
Sleduj Nás
© Opera PLUS 2025 - Všechna práva vyhrazena
Chystá seHudbaKlasikaRecenzeZ domova

Čas během koncertu České filharmonie nehrál roli…

V roce 2018 zahájil šéfdirigent Semjon Byčkov 123. sezónu České filharmonie 2. symfonií c moll „Vzkříšení“ Gustava Mahlera, čímž naznačil význam, který má pro něj i orchestr Mahler z hlediska interpretace a tradice souboru. V r. 2019 následovalo špičkové provedení Mahlerovy 9. symfonie D dur, které filharmonie zařadila do vlastního nahrávacího projektu, 20. srpna tohoto roku pak orchestr provedl na mimořádném koncertě Mahlerovu 4. Symfonii G. Dur, opět se svým uměleckým šéfem Semjonem Byčkovem a sopranistkou izraelského původu Chen Reiss.

Dohnalová Lenka
Published: 21/08/2020
Share
4 Min Read
SHARE
Semjon Byčkov, Česká filharmonie (foto Petr Kadlec)

Gustav Mahler patří ke kmenovému repertoáru světových orchestrů. Jeho dílo zásadním způsobem prosadil Leonard Bernstein, s Českou filharmonií především Karel Ančerl a Václav Neumann, na jehož komentáře, které odvysílala Česká televize (např. V. Neumann o Gustavu Mahlerovi, ČT 1988), pamětníci rádi vzpomínají, v zahraničí z českých dirigentů Rafael Kubelík.

V Čechách, zejména v Praze, Mahlerovo dílo rezonovalo od počátku. Snad proto, že publikum i část odborníků intuitivně chápalo směs jeho konotací: plnost pocitu osobní tragiky překrývané znovu a znovu společenskou konvencí jakéhosi kolektivního „valčíku/ländleru na Titaniku“ či vojenskými parádami. Intelektuální vzdor vůči tomuto nákladu tíhy světa ironií a parodií nebo – a to je ve skladatelových symfoniích útěšným úponem – pokornými reminiscencemi na bukoličnost či monumentalitu a řád přírody, v níž nejčastěji skládal, odkazy k lidové naivitě (častou inspirací ve sbírce lidových a zlidovělých písní německého okruhu z počátku 19. století Chlapcův kouzelný roh, a to i v poslední větě Čtvrté symfonie), a nakonec i  smířením, finálním krokem do transcendence, který má u Mahlera několik perspektiv. Ve Čtvrté symfonii přichází po všech peripetiích a „tancích“ (včetně tance se smrtí ve 2. větě, který je inspirován obrazem symbolisty Arnolda Bӧcklina) krok do „Nebeského života“ – dětsky naivní a radostný.

Chen Reiss, Semjon Byčkov, Česká filharmonie (foto Petr Kadlec)

Provedení Mahlerovy Čtvrté symfonie Semjonem Byčkovem na mne zapůsobilo jako kdyby mi někdo nasadil „brýle“. Konečně jsem skladbu uslyšela ve fantasticky čitelné prokreslenosti a plastičnosti hlasů a nástrojových skupin, v níž vynikla nápaditost instrumentace a orchestrace. Maximální dynamická rozpětí od jemně nasazovaným pianissim do forte zvýrazňovala kombinaci organického růstu a vadnutí s ostrými střihy. To vše, proč měl Mahler tolik obdivovatelů i polemiků u následujících generací skladatelů nejrůznějších směrů.

Semjon Byčkov nasadil pomalejší tempo, než bývá zvykem, s výraznější agogikou a dynamikou. Nejprve se mi to zdálo na hraně udržitelnosti, ale rychle jsem přijala jeho přístup, protože celý další vývoj interpretace byl konzistentní. Snad proto, že je Byčkov i úspěšný operní dirigent (2015 např. International Opera Awards, Dirigentem roku), provedl skladbu tímto způsobem. Fascinovaly mne pečlivé a citlivé nástupy, zvlášť pro psychiku užitečné v dnešní době, kdy se tzv. „spěchá i do hrobu“ a nikdo neví proč, ta uvěřitelná zastavení, zdánlivá ztišení před údery osudu.

Chen Reiss, Semjon Byčkov, Česká filharmonie (foto Petr Kadlec)

Sopranistka Chen Reiss byla hlasově a typově obsazena s citem pro požadavek autora, aby zpěvačka měla „dětsky veselý výraz vesměs bez parodie“, k čemuž je potřeba, jak píše i Jaroslav Zich ve své studii Orchestrace finale čtvrté symfonie G. Mahlera, jasný a snadno pohyblivý hlas. Chen Reiss má zvukově třpytivý hlas, vyrovnaný ve všech polohách, přirozenost a jemnost, i když osobně oceňuji v tomto partu výraz Magdaleny Kožené.

Semjon Byčkov se v průběhu času ukazuje jako velmi dobrá volba pro Českou filharmonii, interpretačně i lidsky. Vytěžuje z orchestru jeho nejlepší specifické kvality. Navíc, sál v Rudolfinu neobyčejně prospívá zvukové čitelnosti partitury, měkkosti a plnosti zvuku.

Poté, co skladba doslova utichla po zvucích „nebeské harfy,“ publikum zůstalo dlouho bez hlesu a bez hnutí. Následoval nadšený potlesk ve stoje. Čas během koncertu nehrál roli.


Mimořádný srpnový koncert České filharmonie
20. srpna 2020, 19:30 Rudolfinum, Dvořákova síň

Chen Reiss – soprán
Semjon Byčkov – dirigent
Česká filharmonie

Gustav Mahler – Symfonie č. 4 G dur

TAGGED:Česká filharmonieGustav MahlerSemjon ByčkovSEZ
Share This Article
Facebook Email Print
Share
Previous Article Filharmonie Brno se svým šéfdirigentem na Špilberku zahrála k obrazům
Next Article Album týdne Normana Lebrechta: Mieczysław Weinberg – Koncerty pro violoncello
3 2 votes
Article Rating
Odebírat
Přihlášení
Upozornit na
guest
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Opera PLUSOpera PLUS
Sleduj Nás
© 2025 Opera PLUS
wpDiscuz
Vítejte zpět!

Přihlášení k účtu

Username or Email Address
Password

Zapomenuté heslo?

Not a member? Sign Up