Začátkem 90. let žila Bernarda Fink v Praze, kde její manžel, diplomat, přispěl ke vzniku Rakouského kulturního fóra. „Česko je taková má dodatečná vlast,“ říká Bernarda Fink, která se během svého pražského pobytu naučila docela dobře česky. Vyrůstala v argentinské metropoli Buenos Aires, v rodině Slovinců, kteří emigrovali před komunisty.
Určujícím zážitkem z dětství, který ovlivnil její cestu životem, byla deska s nahrávkou Dvořákovy Novosvětské, která doma hrála téměř každý den. „Je to slovanská hudba a já mám slovanskou krev,“ vysvětluje. „Nevím, kolikrát jsem Novosvětskou slyšela, ale nakonec jsem ji znala nazpaměť. Najednou se mi v Buenos Aires nějak lépe dýchalo. Ta hudba mé duši roztáhla křídla,“ vzpomíná Bernarda Fink.
V Argentině absolvovala hudební školu Instituto Superior de Arte del Teatro Colón. Postupně se stala přední světovou mezzosopranistkou. Celou kariéru se věnuje slavným písňovým cyklům.
V Ostravě zazpívá sólo v Mahlerově Symfonii č. 3 – nejdelší symfonii klasického repertoáru. Kolos o šesti větách, o osmi lesních rozích, dvou sborech a jedné sólistce trvá téměř dvě hodiny.
