Večer 17. července nesl podtitul Duel da gamba; v programu se totiž setkali dva z nejslavnějších virtuózů a skladatelů pro tento nástroj, oba působící na francouzském královském dvoře: Marin Marais, o kterém se tradovalo, že hraje jako anděl, a Antoine Forqueray, údajně mistr ďábelských kvalit, který si zakládal na tom, že na gambu zahraje vše, co Italové zahrají na housle. Sólistkou, které připadla úloha předvést oba soupeře tohoto pomyslného hudebního souboje, byla umělecká vedoucí Hathor Consortu Romina Lischka.
Jako první zazněl výběr ze Suity h moll (Druhá kniha Pièces de viole z roku 1701) Marina Maraise. Úvodní Preludium hrála Romina Lischka sama, velmi prostým rovným tónem bez ozdob, který dal vyniknout naříkavému tónu gamby. Teprve v Allemandě se začaly přidávat další nástroje a protihlasy a hudba mohutněla. Na konci suity složené z tradičních barokních tanců byla radostná Giga, plná melodických skoků (jako by melodie imitovala skoky tanečníků při tomto veselém tanci).
Následovaly La Boison a La Jupiter, dva galantní kusy z pera Antoinea Forqueraye. Ovšem v dobové úpravě pro sólové cembalo, kterou má na svědomí nejspíš skladatelův syn Jean-Baptiste nebo jeho manželka, zdatná cembalistka, která jej na koncertech doprovázela. Oproti staršímu Maraisovi je Forquerayova hudba komplikovanější a temnější, odvážnější v harmoniích i ve fantazijním rozletu. Forqueray starší, zvaný „le père“ (otec), byl velmi žárlivý na svůj věhlas, a to natolik, že úspěch nepřál ani svému hudebně talentovanému synovi. Aby jej u dvora Jean-Baptiste nezastínil, neváhal jej nechat jako šestnáctiletého zavřít do vězení, a později, když se mladý gambista přesto prosadil a učil hudbě dokonce i královskou dceru princeznu Henriettu, usiloval otec o jeho vyhoštění z Francie. Možná i odtud pramení jeho pověst ďábelského hráče.
Brilantní interpretace dvou skladeb Antoinea Forqueraye La Boison a La Jupiter cembalistkou Maude Gratton z Hathor Consort se pro mě stala dramaturgickým vrcholem večera. Temná sytá barva jejího velkého cembala byla fascinující, také patos a strhující energie, nezvyklé harmonické posuny a množství ozdob a barokních fines, které znovu a znovu rozvíjely a měnily téma a útočily na ucho posluchače. Některé efekty, jako když Jupiter metá blesky v podobě opakovaných pekelně rychlých dvaatřicetinových běhů, působily až s nadčasovou expresivitou. V souladu s charakterem hudby, tu pitoreskním, tu strojově přesným či jímavým, se střídaly rejstříky jejího vynikajícího nástroje: od kovově chladných po loutnově lahodné (La Boison). Perfektní akustika refektáře ještě všechny efekty podtrhla.
Následně Hathor Consort zahrál Forquerayovu Suitu č. 1 d moll, jejíž části místo tanců tvoří jména známá z francouzských hudebních kruhů (La Laborde, La Forqueray, La Bellemont, La Couperin). Ta měla pro mě již menší půvab, akcenty mi přišly až brutálně přehnané a hudba zněla místy prázdně a těžkopádně. V La Forqueray gambistka Lischka předvedla výšky opravdu jako u houslí a skoky zpět do nízkých poloh, tato část je velmi virtuózní.
Další sólovou šanci po přestávce dostal loutnista souboru Thomas Boyson, který uvedl Prélude a Tombeau des Mesdemoiselles ze Suity c moll pro theorbu Roberta de Visée. Tombeau jako památka na zemřelého bylo častou součástí loutnových sbírek, v této citlivé skladbě v typicky francouzském galantním stylu Visée oplakával ztrátu svých dvou dcerušek. Byl učitelem Ludvíka XIV. na barokní kytaru a na koncertech doprovázel Forqueraye mladšího na teorbu.
Na závěr si soubor nechal dvě zajímavé kompozice Marina Maraise. Le Labyrinthe je hudební fantazie, kde se střídají krátké hudební motivy různorodé až protichůdné povahy a celý ten zmatek evokuje tápání v dnes již neexistujícím labyrintu v zahradách versailleského zámku. Nakonec skladba vyústí do radostné chaconny. Skladba dává vyniknout virtuóznímu partu violy da gamba, Romina Lischka se jej zhostila inspirovaně a bravurně. Tato mladá virtuózka má velké charisma, hraje vždy naplno, celým srdcem.
Ve Fantaisii en echo, Chaconne (ze sbírky osmnácti kusů pro dvě violy da gamba a basso continuo) začínají violy da gamba samy, na způsob kánonu po sobě opakují motiv, postupně se přidávají další hlasy a kontrapunkty v souboru. Skladba sestává z krátkých variačních motivů, vždy opakovaných dvakrát, a dává opět sólistkám, ale i dalším hráčům velké možnosti předvést svou virtuozitu a technickou zdatnost. Jako přídavek zahrál soubor Maraisovu Sarabandu ze stejné sbírky.
Hodnocení autorky recenze: 70%
Letní slavnosti staré hudby 2017
Duel da gamba
Hathor Consort
–Romina Lischka (viola da gamba, umělecká vedoucí)
–Irene Klein (viola da gamba)
–Thomas Boyson (teorba)
–Maude Gratton (cembalo)
17. července 2017 Strahovský klášter, Letní refektář Praha
program:
Marin Marais:
Suite en b minor
Le Labyrinthe
Pièces à deux violes
Suite en sol majeur
Jean-Baptiste Forqueray:
Pièces de viole
5e Suite en do – mineur
Antoine Forqueray:
Pièces de viole
1er Suite en re mineur
Robert de Visée:
Pièces de théorbe
Suite en do mineur
přídavek:
Marin Marais: Sarabanda
