Souboj orchestrů
(The New York Times – 24. února 2017 – Michael Cooper)
Zakládací listiny
„K čertu s tím! Hrome! Proberte se!“ načrtl rozohněně na zakládací listinu Vídeňské filharmonie v roce 1842 dirigent a skladatel Otto Nicolai. Vyzývá, aby se orchestr stal „něčím zvláštním, velkolepým, něčím vynikajícím!“ Stanovy Filharmonické společnosti města New York, přijaté v dubnu téhož roku, byly v mnohem střízlivějším duchu, orchestr v nich byl nazván „nástrojem pokroku instrumentální hudby“ a členové by podle nich měli být „hudební mistři, jejichž počet by měl být omezen na sedmdesát“.
Když Maestro dluží partitury
Dirigenti evidentně nemusí platit svým knihovnám zpozdné (5 centů za den). Na evidenční kartičce ze sbírek New York Philharmonic je zmínka o Gustavu Mahlerovi, který fungoval jako hudební ředitel v obou orchestrech. Stojí tu psáno, že orchestrální party Brucknerovy Symfonie č. 4 „byly odvezeny do Evropy panem Mahlerem a nebyly navráceny (zemřel)“. A na partituře Mahlerovy Písně o zemi, která náležela Leonardu Bernsteinovi a nyní se nachází v newyorské sbírce, je razítko Vídeňské filharmonie. (Toto dílo dirigoval v roce 1966 jako svůj debut s Viennaorchestra).
První koncert: hádejte kdo?
Oba soubory zahájily Beethovenem. První byla Vídeň, 28. března 1842, a to jeho Symfonií č. 7. New York, který měl svůj první koncert až 7. prosince, přišel se Symfonií č. 5, jež byla v programu označena jako Velká symfonie v c moll.
Když se orchestry nalodily
Součástí výstavy je i fotografie hudebníků Vídeňské filharmonie s Richardem Straussem na palubě zaoceánské lodi Köln na turné po Jižní Americe v roce 1923 a také suvenýr z turné Newyorské filharmonie po Evropě v roce 1930 s Arturem Toscaninim na palubě parníku DeGrasse.
Éra nacismu
Vídeňská filharmonie, která se v posledních letech snaží vyrovnat se svou nacistickou minulostí, vystavuje dopis z roku 1941 od svého šéfa Wilhelma Jergera, v němž žádá nacistické úředníky, aby zasáhli ve prospěch pěti židovských hudebníků, kteří hráli v jeho orchestru. Jeho snažení však bylo marné: všech pět umělců zemřelo v koncentračních táborech. V New Yorku mezitím došlo k pozdvižení po zprávě, že hudebním ředitelem by se po Toscaninim měl stát Wilhelm Furtwängler. Ten se pak brzy stáhl poté, co začal být veřejně zpochybňován jeho vztah k nacismu.
Dopisy od Mahlera
Ve vídeňských archivech je uložen „fanouškovský dopis“, který napsal Gustav Mahler v roce 1897 velkému dirigentovi Hansi Richterovi. Sděluje v něm „Vy jste mi vzorem, který se snažím napodobovat během celého svého života v divadle, navzdory všem zvratům a rozmarům osudu.“ Newyorská filharmonie má ve svém vlastnictví dopis z roku 1909, v němž si Mahler stěžuje, že nedostal na parní lodi apartmá, a diskutuje o své funkci v orchestru.
Zmíněná výstava potrvá v New Yorku až do 10. března, pak se přesouvá do Vídně, kde bude 28. března zahájena v Haus der Musik.
Přeložila a připravila Kateřina Bodnárová
